Pán nazgûlů

Pán nazgûlů je literární postava ve fantasy příbězích J. R. R. Tolkiena. Jde o náčelníka a velitele Nazgûlů. Byl též nazýván Černokněžným králem Angmaru nebo Černým kapitánem. Podle legendy jej nemohl zabít žádný muž. Jeho pravé jméno není odhaleno.

Život

Černokněžný král byl velkým králem lidí. Ve Druhém věku on a osm dalších mužů dostalo Devět prstenů moci od Temného pána Saurona.

Bojoval ve válce Poslední aliance mezi roky 3434 a 3441 Druhého věku. Po Sauronově pádu odešel do stínů. O tisíc let později ve Třetím věku, kdy Sauron na sebe vzal podobu Nekromanta a založil pevnost Dol Guldur v jižním Temném hvozdu v roce 1050 Třetího věku. S ním se vrátili nazgûlové.

V roce 1300 Třetího věku založil říši Angmar na severu. Podle černé magie a moci, kterou proti svým nepřátelům používal, byl nazýván Černokněžným králem. Přes 500 let válčil s Dúnadany na severu. Nakonec zničil království Arthedain, ale byl poražen v bitvě u Fornostu. V této válce se proti němu postavili také elfové a Gondor.

Tehdy Glorfindel vyslovil svou věštbu:

„Nepronásleduj ho! On se do těchto zemí nevrátí. Daleko je jeho zkáza a nepadne rukou muže.“

V roce 1980 T. v. se vrátil do Mordoru. Poté (v roce 2000 Třetího věku) oblehl Minas Ithil. Po dvouletém obléhání město dobyl a zmocnil se palantíru.

Ve válce o prsten byl vyslán Sauronem, aby nalezl Nositele prstenu. Zasáhl jej dýkou, ale Frodo s pomocí elfů unikl. Elfové také zničili koně nazgûlů.

Po Sarumanově porážce odletěl do Železného pasu pro Nositele prstenu. Ten tam však nebyl. Vedl vojska Mordoru k útoku na Gondor, dobyl Osgiliath a oblehl Minas Tirith v bitvě na Pelennorských polích. Po zničiení brány, pozdvihl meč proti Gandalfovi, avšak k souboji nedošlo, protože konečně přijeli Jezdci Marky a zvuk severských rohů se rozezněl nad bojištěm. Kohout svým kokrháním přivítal úsvit. Pán nazgûlů se zarazil, otočil se a na svém létajícím monstru odletěl, aby čelil novému nepříteli. Zaútočil na krále Théodena a rozehnal jeho vojáky hrůzou své přítomnosti. Králův kůň Bělohřívák se v hrůze vzepjal a byl zasažen černou střelou; padl a rozdrtil krále pod svým tělem. Mrchožravý létavec Černokněžného krále se snesl na Bělohřívákovo tělo, zaryl do něj drápy a ohnul svůj holý krk, aby mohl hodovat.

Théodén však nezůstal sám, ačkoliv většina jeho družiny byla rozehnána nebo pobita. Na pomoc mu přišel jezdec Dernhelm a vybídl Pána nazgûlů, aby odtáhl a nechal mrtvé na pokoji. Černokněžný král se mu vysmál a prozradil mu proroctví, podle nějž ho nemůže zabít žádný živý muž. Dernhelm se mu v tu chvíli odhalil, zasmál se a zvolal:

„Ale já nejsem živý muž! Máš před sebou ženu. Jsem Éowyn, Éomundova dcera.“

Létající nestvůra na Éowyn zaútočila, ale Éowyn jí mečem uťala hlavu. Z umírajícího monstra povstal sám Černý jezdec, vydal výkřik a udeřil svým palcátem. Éowyn jeho ránu kryla štítem, ten se však roztříštil na malé kousky. Zraněná Éowyn klopýtla a padla na kolena. Černokněžný král pozvedl palcát, aby ji zabil. To ale překazil Smíšek, který se k Černému jezdci připlížil zezadu a přeťal mu šlachu pod kolenem mečem, jenž byl ukován za časů války mezi Arnorem a Angmarem a byl určen samotnému Černokněžnému králi. Zraněný Pán nazgûlů zakolísal, Éowyn povstala a zarazila meč mezi jeho korunu a plášť, čímž ho zabila; zbraň přitom byla zničena a sama Éowyn se zhroutila.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.