Oxid rtuťnatý

Oxid rtuťnatý (HgO), archaicky rtutilka je anorganická sloučenina vyskytující se ve dvou formách: červené a žluté. Žlutý oxid rtuťnatý se připravuje smíšením roztoku chloridu rtuťnatého a hydroxidu sodného (vzniká oxid rtuťnatý, chlorid sodný a voda). Červená forma vzniká přípravou na tzv. suché cestě - termickým rozkladem anorganických nebo organických solí. Vyskytuje se v přírodě v podobě minerálu montroyditu, který krystaluje ve stejné mřížce jako červená modifikace.

Oxid rtuťnatý
Obecné
Systematický název Oxid rtuťnatý
Ostatní názvy Rtutilka
Anglický název Mercury(II) oxide
Německý název Quecksilber(II)-oxid
Sumární vzorec HgO
Vzhled červený prášek (α)
žlutý prášek (β)
Identifikace
Registrační číslo CAS 21908-53-2
UN kód 1641
Číslo RTECS OW8750000
Vlastnosti
Molární hmotnost 216,589 4 g/mol
Teplota rozkladu 500 °C
Hustota 11,21 g/cm³ (α)
11,15 g/cm³ (β)
Index lomu α-modifikace
nLia= 2,37
nLib= 2,5
nLic= 2,65
Rozpustnost ve vodě 0,005 3 g/100 ml (25 °C)
0,039 5 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
zásady (ne)
Měrná magnetická susceptibilita −2,996×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná (α)
klencová (β)
šesterečná (γ)
Hrana krystalové mřížky α-modifikace
a= 660,8 pm
b= 551,8 pm
c= 351,9 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −90,83 kJ/mol (α)
−90,46 kJ/mol (β)
−89,5 kJ/mol (γ)
Standardní molární entropie S° 70,29 J K−1 mol−1 (α)
71,1 J K−1 mol−1 (β)
73,6 J K−1 mol−1 (γ)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −58,555 kJ/mol (α)
−58,425 kJ/mol (β)
−58,24 kJ/mol (γ)
Izobarické měrné teplo cp 0,203 4 J K−1 g−1 (α)
Bezpečnost

GHS06

GHS08

GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R26/27/28, R33, R35, R50/53
S-věty S1/2, S13, S26, S28, S37/39, S45, S60, S61
NFPA 704
1
3
0
Teplota vznícení nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Užití

Někdy se využívá pro přípravu rtuti, protože se snadno rozkládá. Slouží jako materiál anod ve rtuťových bateriích. Používá se jako antiseptická přísada do očních přípravků.

Reference

  1. Mercuric oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.