Otto Ville Kuusinen

Otto Ville (Wilhelm) Kuusinen (rusky Отто Вильгельмович Куусинен, 4. října 1881, Laukaa, Finsko – 17. května 1964, Moskva)[1] byl finský a sovětský politik, marxistický teoretik, literární historik a básník.

Otto Ville Kuusinen
Stranická příslušnost
Členství	Finská sociálně demokratická strana Komunistická strana Sovětského svazu Komunistická strana Finska Socialist Workers' Party of Finland
Narození	4. října 1881 Laukaa
Úmrtí	17. května 1964 (ve věku 82 let) Moskva
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Choť	Aino Kuusinen (od Desetiletí od 1920)
Děti	Hertta Kuusinenová
Alma mater	Helsinská univerzita Imperiální Alexandrova univerzita
Profese	politik, spisovatel, básník, literární kritik a diplomat
Ocenění	Leninův řád Hrdina socialistické práce
Commons	Otto Ville Kuusinen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kuusinen byl jedním z hlavních vůdců radikálního křídla finských sociálních demokratů a jedním z vůdců rudého povstání, které vyústilo ve finskou občanskou válku. Po porážce povstání uprchl do Sovětského svazu, kde pak pokračoval v kariéře politika – stal se členem sekretariátu Kominterny. Za Velkého teroru ve druhé polovině 30. let posloužil Stalinovi při decimaci finské KS.

Po přepadení Finska Sovětským svazem (30. listopadu 1939) vytvořil loutkovou demokratickou finskou vládu, tzv. vládu z Terijoki (dnes Zelenogorsk, Rusko), která spolupracovala se Stalinem a kterou Sovětský svaz prohlásil za jedinou jím uznávanou vládu Finska. Po vývoji války, který pro SSSR nebyl příliš zdařilý, byla však myšlenka této vlády opuštěna a Kuusinen pokračoval v kariéře sovětského politika jako předseda Nejvyššího sovětu Karelo-finské SSR (do roku 1956).[1]

Pokud měl Kuusinen po občanské válce pověst zrádce jen v očích pravice, po Zimní válce už byl nenáviděn prakticky všemi Finy jakožto neoddiskutovatelný zrádce národa. I když byla po válce na nátlak SSSR ve Finsku znovu povolena komunistická strana, Kuusinenovi nebylo dovoleno vrátit se domů a převzít její vedení, neboť s ním v čele by strana nemohla doufat ve slušný výsledek ve volbách. Stranu namísto něj řídila jeho dcera Hertta. Kuusinen sám pokračoval i nadále v kariéře komunistického politika a v letech 1952 a 1957 byl zvolen do Nejvyššího sovětu SSSR.