Otto Bischoff

Podnikal v důlním průmyslu a působil jako báňský odborník. Byl společníkem ve firmě Johann David Starck (rodina Bischoffových byla sňatkem spřízněná se Starckovými[5]). Působil jako prezident plzeňské obchodní a živnostenské komory.[4] Patřil k předákům etnicky německých velkopodnikatelských vrstev v Plzni. V roce 1864 se odvolal proti výsledkům obecních voleb, v nichž vyhrála česká strana. Volby se musely konat znovu a Češi znovu zvítězili. Po založení plzeňské městské spořitelny roku 1857 usedl Bischoff do jejího představenstva.[6]

Zastával rovněž funkci kurátora evangelického sboru v Plzni.[7][8]

V 70. letech 19. století se krátce zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1870 byl v kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Plzeň) zvolen do Českého zemského sněmu.[9] V roce 1870 se uvádí jako ústavověrný kandidát (tzv. Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná).[10]

Zemřel v červnu 1871.[4]

• Syn Bruno Bischoff (1855[11]–1911)[12] žil jako soukromník na Smíchově.[13] Byl aktivním členem Spolku pro dějiny Němců v Čechách (Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen), kde spravoval sbírku obrazů a map.[14] Roku 1882 vydal německý spis o středověkých uměleckých památkách v Praze (Die mittelalterlichen Kunstdenkmale in Prag).[15]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otto Bischoff