Otradnoje (Leningradská oblast)

Otradnoje leží v Něvské nížině na levém, jižním břehu Něvy (přítoku Něvské zátoky Finského zálivu), v místech, kde se do ní z jihu vlévají Tosna a Svjatka. Od Petrohradu, správního střediska oblasti, je Otradnoje vzdáleno přibližně čtyřicet kilometrů východně.

Přes město vede od roku 1906 železniční trať z Petrohradu do Volchova, Vologdy a Kirova.

Na území moderního Otradnoje je u ústí Tosny do Něvy k roku 1708 doložena vesnice Ivanovskaja (Ива́новская). Nedaleko ní nechala v roce 1748 postavit Kateřina II. Veliká letní sídlo Pellinský palác pojmenovaný po Pelle, rodišti Alexandra Velikého. Jeho hlavní budovy byly zničeny za vlády Pavla I. Ruského a později na nich vznikla obec Otradnoje.

V polovině 19. století vznikla v Ivanovské válcovna mědi a obci se neoficiálně říkalo Mednoje (Медное).

V roce bylo Otradnoje povýšeno na sídlo městského typu.

Za druhé světové války byla obě sídla od září 1941 do ledna 1944 v rámci obležení Leningradu okupována německou armádou a protože se nacházela v oblasti válečné fronty, která zde probíhala po Něvě, byla zničena.

V roce 1957 byla na sídlo městského typu povýšena i Ivanovskaja.

Moderní město Otradnoje vzniklo sloučením obou sídel a ještě vesničky Usť-Tosno v roce 1970.