Otakar František Starhemberg

Pocházel z významného rakouského rodu Starhembergů,[1] narodil se do početné rodiny hraběte Gundakara XVI. Starhemberga (1652–1702).[2] Od mládí sloužil v armádě, za války o španělské dědictví dosáhl hodnosti plukovníka (1709). Později se vyznamenal v bojích proti Turkům a v roce 1717 dosáhl hodnosti generálmajora. Za války čtverné aliance vynikl v Itálii, kde byl zraněn a v roce 1720 byl krátce guvernérem v Palermu. Za svou účast v této válce dostal od papeže Benedikta XIII. roční penzi ve výši 2 000 escudo. V roce 1723 dosáhl hodnosti polního podmaršála a nakonec byl povýšen na polního zbrojmistra (1730).[3] V roce 1731 byl jmenován tajným radou a závěr své kariéry strávil jako zemský velitel v Čechách se sídlem v Praze (1730–1733).[4]

V roce 1726 se oženil s hraběnkou Marií Kristinou Trautsonovou (1702–1743), dcerou císařského nejvyššího hofmistra knížete Jana Leopolda z Trautsonu (1659–1724). Z jejich manželství se narodila jediná dcera Marie Terezie (1727–1749), která se provdala za svého vzdáleného bratrance, pozdějšího knížete Jiřího Adama Starhemberga (1724–1807).