Ota Filip

Ota Filip se narodil v roce 1930 ve Slezské Ostravě. Jeho otec Bohumil Filip byl český cukrář a majitel kavárny v ostravské Nové radnici. Jeho matka byla polského původu, rozená Marie Mikolajczykowa. Po maturitě na gymnáziu v Praze na Žižkově[1] v roce 1948 pracoval v různých zaměstnáních. Po nástupu na vojnu v roce 1951 byl zařazen k tzv. „černým baronům“, kde se zapletl do připravovaného útěku, který ale vyzradil.[2] Po roce 1953 byl redaktorem v novinách Mladá Fronta (Praha), redaktorem Československého rozhlasu v Plzni, a v několika okresních novinách na Moravě.

Počátkem 60. let byl vystaven mimosoudní perzekuci, a 'odsouzen' k řadě dělnických profesí. Během těchto let začal psát své první romány, a věnoval se korespondenci s německými a rakouskými autory. Jeho přítel Horst Bienek, básník, esejista a novinář žijící v Mnichově, tehdejší Západní Německo, mu v roce 1968 zprostředkoval vydání prvního románu Cesta ke hřbitovu, v německém překladu Das Café an der Straße zum Friedhof, v nakladatelství Fischer Verlag (Frankfurt am Main). Tato první německá publikace se setkala s velkým úspěchem, a v roce 1969 následovalo italské vydání Il caffè sulla strada del cimitero v nakladelství Garzanti (Milán). Jeho první román Cesta ke hřbitovu byl také oceněn literární cenou města Ostravy v roce 1967, a vydán v roce 1968 v ostravském nakladelství Profil (Ostrava). Od začátku roku 1968 byl redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě.[3]

V roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky, mj. na základě jeho korespondence s autory v Západním Německu a Rakousku. V roce 1974 byl donucen se vystěhovat do Německa. V Německu pracoval jako publicista, komentátor a lektor nakladatelství Fischer Verlag. Publikoval řadu románů, které psal v němčině a češtině. Byly publikovány v německých nakladelstvích, a také v exilových českých nakladelstvích v Německu, Švýcarsku a Kanadě, a od 90. let také v České republice, kde měl Filip mj. úzké kontakty s nakladelstvím Host (Brno). Ota Filip byl členem Bavorské akademie věd a umění. Za své německé literární dílo byl oceněn několika literarními cenami v Německu. V roce 2012 byl oceněn státním vyznamenáním České republiky Medaile za zásluhy o stát v oblasti umění. V roce 1998 byl v německé televizi obviněn ze spolupráce s StB,[4][5] jeho syn Pavel, profesor matematiky na univerzitě v Bochumi (Německo), poté spáchal sebevraždu. Jeho syn byl traumatizován perzekucí a odsouzením svého otce v roce 1970 v Československu, a s další mimosoudní, česko-německými vztahy v 90. letech motivovanou, perzekucí svého otce, tentokrát v Německu, se nemohl smířit.

Posledních dvacet let svého života žil Ota Filip se svou manželkou Marii (rozenou Ledvinovou) v podalpském městečku Murnau am Staffelsee[6], kde pořádal literární a jiná umělecká setkání, s německými i českými autory, literáty a novináři. Jeho manželka Marie Filip zemřela 31. prosince 2014, po těžké a krátké nemoci, v jeho přítomnosti v nemocnici v Mnichově. Týden předtím oslavili 61. výročí jejich svatby, 25. prosince 1953. Ota Filip zemřel 2. března 2018 v nemocnici v Garmisch-Partenkirchenu, na následky zápalu plic, v přítomnosti své dcery, Hany Filip.

• Cesta ke hřbitovu, Profil, Ostrava, 1968
• Blázen ve městě, Konfrontace, Curych, 1975; Profil, Ostrava, 1991
• Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Edice Petlice, sv. č. 28, Praha, 1974; Český spisovatel, Praha, 1994
• Poskvrněné početí, Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1976; Západočeské nakladatelství, 1990
• Valdštýn a Lukrecie, Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1979
• Děda a dělo, Host, Brno, 2009
• Touha po Procidě, (česky nevyšlo)
• Kavárna Slavia, Český spisovatel, Praha, 1993
• Sedmý životopis, Host, Brno, 2000
• Sousedé a ti ostatní, Host, Brno, 2003
• 77 obrazů z ruského domu - Román o velké, ztroskotané lásce a vzniku abstraktního umění, Barrister & Principal, Brno, 2004
• Osmý čili nedokončený životopis, Host, Brno, 2007

Podílel se autorsky i na sborníku, pojednávajícím o tzv. Brněnském pochodu smrti:

• TUČKOVÁ, Kateřina; POLLACK, Martin; FILIP, Ota. Brněnský pochod smrti. 1. vyd. Brno: Větrné mlýny, 2012. 108 s.

• 1986 cena Adelberta von Chamisso
• 1991 Cena Andrease Gryphia
• 2012 Medaile Za zásluhy 2. stupeň, udělená prezidentem ČR za zásluhy o stát v oblasti umění