Otázky učitele ve výukovém dialogu

Otázky učitele ve výukovém dialogu jsou nejčastěji ve formě tázací věty.[1] Mohou to být i úkoly, které musí žáci splnit, a můžou mít podobu rozkazovací věty.[2] Učitel se jimi ptá, protože se chce něco dozvědět. Klade je, aby dovedl žáky k novým poznatkům, aby si ověřil jejich dosavadní znalosti, a podle žákových odpovědí je hodnotí.

Otázky jsou pokládány v rámci výukového dialogu. Funkce dialogu se dají shrnout do tří základních skupin. Dialog má rozvíjet kognitivní dovednosti žáka, afektivní stránku žákovi osobnosti a sociální stránky vyučování.[1]

Typy otázek používaných v dialogu
uzavřené otázky nižší kognitivní náročnosti

Odpověď je vyjádřením již osvojeného faktu, který byl v minulosti prezentován učitelem např. v předchozí hodině. Na tyto otázky existuje pouze jedna správná odpověď, kterou zná učitel dopředu.

Př.: Učitel popíše osobnost z historie (Karel VI.), ukáže obrázek, na kterém je osobnost vyobrazena, a ptá se žáka, jaké je její jméno otázkou: Jmenuje se? Pokud žáci neodpoví, ptá se dál: Karel?

uzavřené otázky vyšší kognitivní náročnosti

Zadání otázky vyžaduje pro odpověď aplikaci nějakého pravidla, kdy hlavním předpokladem je žákovo porozumění. Odpověď není dostupná z učebnice nebo jiného materiálu, který mají žáci po ruce, takže si odpověď vytvoří na základě svých znalostí. Otázky vždy směřují k jediné správné odpovědi.

Př.: Žák čte cvičení zaměřené na význam slova, učitel položí otázku: Kde je základní význam slova? U kterého výrazu?

otevřené otázky nižší kognitivní náročnosti

Otázky jsou pokládány formou jednoduchého dotazování. Jako odpověď žáci vyjmenovávají početnou množinu předmětů. Odpověď si vybaví z minulé hodiny, protože je to již prezentovaný fakt. Na otázky existuje více správných odpovědí.

Př.: Učitel probírá v hodině téma kultura a ptá se: Když řeknu kultura, co vás napadne, co si pod tím pojmem představíte?

otevřené otázky vyšší kognitivní náročnosti

Položené otázky směřují k analýze, hodnocení, tvořivému výkonu žáků. Žák na základě znalostí vytvoří sám odpověď, není přímo dostupná z učebního materiálu. Odpověď není pouze jedna správná.

Př.: Učitel se zabývá tématem volebního práva a ptá se: Máte jít volit nebo ne? Proč?[3]

Chyby v kladení otázek

Nejčastějšími chybami v kladení otázek jsou: jazyková nesprávnost jako je např. nesprávný slovosled, odborná nepřesnost, věcná nesprávnost, nesrozumitelnost otázky, nejednoznačnost otázky, kdy učitel položí více otázek a žák neví, na kterou z nich má odpovědět dříve, položené otázky mohou být velmi jednoduché nebo naopak příliš těžké, to se projevuje jako nepřiměřenost otázky. Učitel opomene pauzu, tudíž žáci nemají dostatek prostoru na promyšlení odpovědi. Za chybu je považována i následná práce s žákovými odpověďmi, např. učitel položí otázku, která vypadá jako otevřená, ale odpovědi žáka bude označovat za špatné a bude po něm požadovat pouze jednu správnou odpověď, jako je na otázku uzavřenou.[4][5]

Strategie vyvolávání žáků

Učitelé mohou využít 4 strategie k určení žáka, který má odpovědět na položenou otázku.

  • učitel otázku formuluje pro celou třídu a následně vyvolá jednoho z hlásících se žáků
  • otázka je formulována neadresně pro celou třídu a potom je vyvolán někdo z nehlásících se žáků
  • nejprve učitel vyvolá žáka a potom mu položí otázku
  • po položení otázky následuje jméno konkrétního žáka, tudíž je otázka adresována jen jemu[6] 

Reference
  1. GAVORA, P. 2003. Učiteľ a žiaci v komunikácii. Bratislava: UK, ISBN 80-223-1716-0.
  2. MAREŠ, J. a J. KŘIVOHLAVÝ. 1995 (in GAVORA, P. 2003. Učiteľ a žiaci v komunikácii. Bratislava: UK, ISBN 80-223-1716-0.)
  3. ŠVAŘÍČEK, R. Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci na druhém stupni základní školy. Studia paedagogica: Řeč školy [online]. 2011, Vol. 16, No. 1, str. 21 - 23. [cit. 2014-10-12]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/121
  4. ŠPAČKOVÁ, M. Komunikace mezi učitelem a žákem. Brno, 2009. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/166430/pedf_m/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.
  5. ŠEĎOVÁ, K. a R. ŠVAŘÍČEK. Zamlčené hodnocení: zpětná vazba ve výukové komunikaci na druhém stupni základní školy. Studia paedagogica [online]. 2010, Vol. 15, No. 2. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/111
  6. ŠPAČKOVÁ, M. Komunikace mezi učitelem a žákem Brno, 2009. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/166430/pedf_m/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.