Osvobození od daně

Jedna z prvních zmínek o vznikajícím daňovém systému a tedy i osvobození od daní se objevuje ve Starověkém Římě za vlády Diokletiána (284–305), který významně reformoval daňovou soustavu. Daňová povinnost se týkala všech vyjma žen, sirotků a nemajetných občanů.[2]

Za vlády Karla IV. byly od daní osvobozené např. nově založené vinice, a to až po dobu 12 let od jejich založení. [2]

V 19. století byly v Rakousku-Uhersku zavedeny daně z nemovitostí, daň pozemková a daň domovní. Od pozemkové daně byly osvobozeny pozemky postižené živelnými pohromami nebo vinohrady postižené révokazem. Od domovní daně byly osvobozeny budovy, které nebyly déle než jeden rok užívány, a neobydlené budovy a novostavby. [2]

Na základě Wilson-Gorman Tariff Act z roku 1894 organizace věnující se charitativním účelům, nemusely platit federální daň z příjmu. Přestože byl tento zákon rok po svém vzniku prohlášen za protiústavní, dodnes je základem daňové legislativy týkající se osvobození od daní.[3]

Zákon o příjmech z roku 1909 udělil osvobození od daně jakékoli korporaci nebo sdružení organizovaným a provozovaným výhradně pro náboženské, charitativní nebo vzdělávací účely, z nichž žádná část čistého příjmu neplyne ve prospěch žádného soukromého akcionáře nebo jednotlivce.

Zákon o příjmech z roku 1917 zavedl individuální odpočet daně z příjmu pro jakékoli příspěvky odváděné organizacím osvobozeným od daně. Jednotlivci tak mohli získat slevu na dani z příjmu na charitativní dary. To bylo provedeno s cílem více podpořit charitativního dárcovství, zatímco sazby daně z příjmu rostly na financování první světové války.

Před rokem 1950 nebyly organizace osvobozené od daně osvobozeny pouze od příjmů získaných z jejich činností, ale také od svých komerčních obchodních aktivit, které nesouvisely s celkovým účelem organizace. Jediným faktorem, který rozhodoval, zda tato organizace bude osvobozena od daní, bylo, zda čisté zisky byly či nebyly použity pro účely osvobozené od daní. Ke změně došlo ve 40. letech 20. století kvůli rostoucím obavám Kongresu, že organizacím osvobozeným od daní je poskytnuta nespravedlivá konkurenční výhoda oproti většině ziskových a zdanitelných korporací. Tato obava vyústila v The Revenue Act z roku 1950. Ten zavedl daň z nesouvisejících příjmů z podnikání, která byla uvalena na nesouvisející příjmy z podnikání charitativních organizací (kromě církví). Nesouvisející příjmy z podnikání zahrnují jakýkoli příjem z běžné činnosti, která byla považována za živnost nebo podnikání, ale nijak výrazně nesouvisela s charitativní povahou organizace. Tyto příjmy jsou zdaněny bez ohledu na to, zda zisky z těchto činností směřují k poslání organizace či nikoli.

V 60. letech 20. století zavládly obavy, že soukromé nadace nejsou vůči veřejnosti tak odpovědné jako většina tradičních charitativních organizací. Tyto obavy vyústily v daňovou reformu z roku 1969, která přinesla významné změny i do neziskového sektoru. Tento právní předpis zavedl první explicitní definici soukromých nadací, stanovil jejich přísné požadavky a nastínil tzv. zakázané činnosti. Mezi tyto zakázané činnosti spadaly veškeré aktivity, které nebyly považovány za veřejně prospěšné.

Od přijetí této daňové reformy základní struktura osvobození od daní pro charitativní organizace ve Spojených státech relativně stagnuje. V nedávné historii však bylo zavedeno několik úprav pravidel pro soukromé nadace. Tyto změny zahrnují úpravy jejich čistých sazeb daně z příjmu z investic a daňové sazby pro nadace, které se zabývají zakázanými činnostmi. Byly také přidány výjimky k tomu, co představují nesouvisející příjmy z podnikání charitativních organizací a nová legislativa vyžadující, aby organizace zpřístupnily svá daňová přiznání k nesouvisejícím příjmům z podnikání veřejnosti.[3]

S tzv. „Englišovou daňovou reformou“, tj. zákonem č. 76/1927 Sb., o přímých daních, byly v Československu zavedeny slevy na dani pro rodiny s dětmi a nezaopatřenými osobami. Vypočtená daň klesala s počtem dětí a dalších nezaopatřených osob. U pozemkové daně došlo k vynětí tzv. neplodných ploch, což mělo se zabránit odvádění daní, pokud byl zemědělec ve ztrátě.[4]

V novele zákona o dani z příjmů obyvatelstva č. 78/1952 Sb., část 3, § 12 byl zaveden pojem daněprostého minima, který v tehdejším znění říkal, že "daň se nevyměří, nepřesahuje-li základ daně 12 000 Kčs a je-li poplatník svou výživou a výživou své rodiny odkázán výhradně na příjmy uvedené v § 5". Zmíněné příjmy z § 5 tohoto zákona jsou "příjmy ze soukromé činnosti lékařů, dentistů a podobných povolání, odměny za podávání vědeckých, odborných a znaleckých posudků všeho druhu, dále příjmy ze soukromého vyučování všeho druhu a příjmy řemeslníků a živnostníků". [5]

Mnoho daňových režimů osvobozuje určené charitativní skupiny od placení jakýchkoli daní. Příkladem takových organizací jsou náboženské instituce (chrámy, mešity, kostely, duchovní řády atd.), bratrské organizace (včetně společenských klubů), veřejné charitativní organizace (např. skupiny podporující lidi bez domova) a celá řada dalších organizací, které slouží veřejným zájmům.

Daňový systém Spojených států osvobozuje příjmy organizací, které splňují určitá kritéria, od federálních a státních daní z příjmu. Kvalifikace vyžaduje, aby byla organizace vytvořena a provozována pro jeden z bodů seznamu účelů osvobozených od daně [10], který zahrnuje více než 28 různých typů organizací. Vyžaduje také, aby organizace požádala o status osvobozené od daně u IRS (Internal Revenue Service) nebo aby byla u většiny úřadů vedena jako náboženská nebo apoštolskou organizace. [10][11] Stojí za zmínku, že americký systém nerozlišuje mezi různými typy subjektů osvobozených od daně (jako jsou vzdělávací a charitativní subjekty), pokud jde o udělování osvobození.

Veřejné charitativní organizace ve Spojeném království jsou obvykle osvobozeny od obchodních sazeb, daně z příjmu právnických osob, daně z příjmu a dalších daní. [12]

Vnitřní vládní jednotky jsou obvykle osvobozeny od jakýchkoli daní. Tato výjimka se často vztahuje na jednotky nižšího řádu a napříč jednotkami ve vícevrstvých jurisdikcích. Například ve Spojených státech státní a místní vlády nepodléhají federálním, státním ani obecním daním z příjmu. [13]

Většina daňových systémů nezdaňuje podniky, které byly vytvořeny za účelem provádění penzijních investic a penzijních operací ve prospěch pracovníků jednoho nebo více zaměstnavatelů. Některé systémy navíc ze zdanění vylučují také osobní penzijní plány. [14]

Některé vlády poskytují vzdělávacím institucím samostatné úplné nebo částečné osvobození od daně. Tyto výjimky mohou být omezeny na konkrétní funkce nebo úrovně příjmů.

Mnoho národů umožňuje návštěvníkům přepravovat do země produkty bez cla. Takovými aktivitami se zpravidla rozumí bezcelní nakupování (také nakupování bez daně).

Bezcelní nakupování je umožněno trvalou přepravou produktů mimo jurisdikce, takže nikdy nevstoupí na území oblasti, ve které by již muselo být clo zaplaceno. Nakupování bez daně je tedy možné na lodích, letadlech a dalších mezinárodních dopravních prostředcích nebo ve vyhrazených bezcelních obchodech, které se zpravidla nacházejí v přístavech nebo na letištích po vstupu do mezinárodního prostoru[15].

Některé státy zavedly tzv. výdajové limity, které omezují množství produktů, které může jednotlivec přivézt do země aniž by na nich musel zaplatit dovozní clo. Často se tato omezení vztahují na tabák, alkohol, lihoviny, kosmetiku, dárky a upomínkové předměty[17].

• Osvobození od daní fyzických osob
• Osvobození od daní právnických osob

• Osvobození od daně z příjmu
• Osvobození od daně z nemovitosti
• Osvobození od darovací daně
• Osvobození od spotřební daně
• Osvobození od daně z přidané hodnoty

A další.

Předmětem daně je zákonem jednoznačně a úplně určený rozsah zdanění, jímž se ukládá daňová povinnost. Vzhledem k tomu, že pojem předmětu daně je poměrně široký, je doplněn vynětím. Toto vynětí určuje hranici, za kterou předmět daně už nesahá, což omezuje možnost vyhnutí se dani tím, že vymezení předmětu daně bude nekonkrétní nebo neúplné. [18]

Následující text se zabývá vybranými body ze zákona o dani z příjmů č. 586/1992 Sb. § 3 odst. 4. [19] Dle tohoto zákona předmětem daně z příjmu fyzických osob není následující:

• Příjmy získané nabytím akcií nebo podílových listů,
• Příjmy získané vydáním majetku v restituci,
• Úvěry nebo zápůjčky s výjimkou příjmu, který věřitel nabyl z vrácené zápůjčky nebo úvěru úplatným postoupením pohledávky,
• Úvěry nebo zápůjčky s výjimkou příjmu plynoucího poplatníkovi, který vede daňovou evidenci, z eskontního úvěru ze směnky, kterou je hrazena pohledávka,
• Příjmy z rozšíření rozsahu nebo vypořádání společného jmění manželů,
• Příjem plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva,
• Příjem plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 2 (daňový rezident v České republice), který vypomáhá s domácími pracemi v zahraničí, nebo poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 (daňový nerezident v České republice), který vypomáhá s domácími pracemi v České republice, a to za stravu a ubytování, jde-li o příjem k uspokojování základních sociálních, kulturních nebo vzdělávacích potřeb (au-pair),
• Příjmy získané převodem majetku mezi osobami blízkými v souvislosti s ukončením provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele,
• Příjem z vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci podle velikosti spoluvlastnických podílů,
• Příjem z výměny pozemků při pozemkových úpravách,
• Částka uhrazená zdravotní pojišťovnou, o kterou byl překročen limit regulačních poplatků a doplatků na léčiva nebo potraviny,
• Příjem plynoucí z odškodnění přiznaného mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem,

Následující text se zabývá vybranými body ze zákona o dani z příjmů č. 586/1992 Sb. § 4 odst. 1. [19] Dle tohoto zákona se od daně z příjmu osvobozuje následující:

Osvobození se vztahuje na rodinný dům a související pozemek nebo jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a související pozemek, pokud v něm prodávající měl bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem. V případě, že v takové nemovitosti prodávající neměl bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem, je možné dosáhnout osvobození od daně z příjmu z prodeje nemovitosti, použije-li získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby.

Jedná-li se o nemovitost spadající do společného jmění manželů, stačí, aby podmínky pro jeho osvobození splnil jen jeden z manželů; pokud majetek, kterého se osvobození týká, není nebo nebyl zařazen do obchodního majetku jednoho z manželů.

Osvobození se nevztahuje na prodej nemovitých věcí, které jsou nebo byly součástí obchodního majetku, a to do 2 let od jejich vyřazení; budoucí prodej nemovitých věcí uskutečněný dříve než 2 roky od nabytí vlastnického práva; budoucí prodej nemovitých věcí uskutečněný dříve než 2 roky od jejich vyřazení z obchodního majetku, přestože by kupní smlouva byla uzavřena až po 2 letech od nabytí nebo vyřazení.

Další způsoby dosažení osvobození od daně z příjmu při prodeji nemovitosti

• Pokud doba mezi nabytím vlastnického práva k nemovitosti a jejím prodejem/ vypořádáním spoluvlastnictví přesáhne dobu 10 let.

• Pokud doba mezi nabytím vlastnického práva k nemovitosti a jejím prodejem/ vypořádáním spoluvlastnictví sice nepřesáhne dobu 10 let, ale poplatník získané prostředky použije k obstarání vlastní bytové potřeby.
• Doba 10 let se zkracuje o dobu, po kterou byly tyto nemovité věci ve vlastnictví zůstavitele nebo o dobu, po kterou prodávající vlastnil pozemek, jenž byl předmětem výměny v rámci pozemkových úprav, tato doba se započítává i do doby, která běží od vyřazení vyměněného pozemku z obchodního majetku.

Osvobození se dále nevztahuje na prodej nemovitých věcí, které jsou nebo byly součástí obchodního majetku v období 10 let před prodejem/ vypořádáním spoluvlastnictví; budoucí prodej nemovitých věcí uskutečněný do 10 let od nabytí vlastnického práva, přestože kupní smlouva bude uzavřena až po 10 letech; budoucí prodej nemovitých věcí uskutečněný do 10 let od vyřazení z obchodního majetku, přestože kupní smlouva bude uzavřena až po 10 letech; prodej/ vypořádání spoluvlastnictví k právu stavby, pokud taková stavby nevyhovuje právu stavby.

s výjimkou příjmu z prodeje cenného papíru; motorového vozidla, letadla nebo lodě, jestliže k prodeji došlo dříve než 1 rok od nabytí; jiné movité věci, která je nebo byla zahrnuta do obchodního majetku 5 let před prodejem.

Přijatá náhrada se týká majetkové nebo nemajetkové újmy či plnění pojistné události (pojištění majetku, pojištění odpovědnosti, cestovní pojištění).

Osvobození se také vztahuje na příjem ve formě náhrady vynaložených výdajů spojených s darováním a odběrem krve a jejích složek, tkání, buněk nebo orgánů.

Osvobození se nevztahuje na náhradu za ztrátu příjmu; náhradu za škodu na majetku, který byl zahrnut do obchodního majetku pro výkon samostatné výdělečné činnosti; náhradu za škodu na majetku sloužícím k nájmu; plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s výdělečnou činností poplatníka; náhradu za škodu způsobenou poplatníkem v souvislosti s nájmem.

Osvobození se vztahuje na výnos z prostředků rezerv uložených na zvláštním vázaném účtu, stane-li se příjmem tohoto účtu.

• Z nemocenského a důchodového pojištění
• Z peněžní pomoci obětem trestné činnosti
• Ze sociálního zabezpečení
• Z plnění z pojistné smlouvy o pojištění důchodu a plnění ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu
• Z dávky pro osobu se zdravotním postižením, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky státní sociální podpory, dávky pěstounské péče
• Z příspěvku z veřejného rozpočtu a státní dávky nebo obdobné plnění poskytované ze zahraničí

Osvobození se vztahuje na kázeňské odměny poskytované příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů.

Osvobození se vztahuje na příjmy z plnění poskytované v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby podle zákona upravujícího dobrovolnickou službu.

Osvobození se vztahuje na příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, přesahuje-li doba mezi jeho nabytím a převodem 5 let. Tato doba mezi nabytím a úplatným převodem podílu se zkracuje o dobu, po kterou byl poplatník členem této obchodní korporace před přeměnou obchodní korporace, nebo o dobu, po kterou byl tento podíl prokazatelně ve vlastnictví zůstavitele. V případě rozdělení podílu v souvislosti s úplatným převodem se tato doba nepřerušuje, je-li rozdělením zachována celková výše podílu.

Osvobození se nevztahuje na

• Příjem z úplatného převodu cenného papíru.
• Příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, pokud byl pořízen z obchodního majetku poplatníka, a to do 5 let po ukončení jeho činnosti.
• Příjem, který plyne poplatníkovi z budoucího úplatného převodu podílu v obchodní korporaci v době do 5 let od jeho nabytí, i když smlouva o úplatném převodu bude uzavřena až po 5 letech.
• Příjem z budoucího úplatného převodu podílu v obchodní korporaci pořízeného z poplatníkova obchodního majetku, i když smlouva o úplatném převodu bude uzavřena až po 5 letech od nabytí tohoto podílu nebo od ukončení této činnosti.

Osvobození se vztahuje na příjmy v podobě

• Ceny z veřejné soutěže a obdobné ceny ze zahraničí, pokud je v plné výši darována na některý z následujících účelů: na vědu a vzdělávání, výzkumné a vývojové účely, kulturu, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a politickým stranám, politickým hnutím, evropským politickým stranám nebo evropským politickým nadacím, fyzickým osobám poskytujícím zdravotní služby nebo provozujícím školy a školská zařízení a zařízení pro péči o toulavá nebo opuštěná zvířata nebo pro péči o jedince ohrožených druhů živočichů, fyzickým osobám požívajícím invalidní důchod nebo jsou nezletilými dětmi závislými na péči jiné osoby, na zdravotnické prostředky nebo na zvláštní pomůcky. [20]
• Ocenění v oblasti kultury.
• Ceny z veřejné nebo reklamní soutěže nebo z reklamního slosování nebo ceny ze sportovní soutěže. Výjimku v případě ceny ze sportovní soutěže tvoří poplatníci, pro které je sportovní činnost podnikáním.
• Ceny z účtenkové loterie, jejíž hodnota nepřevyšuje 1 000 000 Kč.
• Příjem z náhrad v souvislosti s nápravou některých majetkových křivd.
• Příjem z prodeje věci vydané v souvislosti s nápravou některých majetkových křivd podle právních předpisů o restituci majetku.
• Příjem z příplatku nebo příspěvku k důchodu.
• Příjem z úroku ze státního dluhopisu vydaného v souvislosti s rehabilitačním řízením o nápravách křivd.
• Příjem z jednorázového odškodnění vyplaceného státem v souvislosti s mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice.
• Příjem v podobě stipendia ze státního, obecního nebo krajského rozpočtu, z prostředků vysoké školy, veřejné výzkumné instituce nebo právnické osoby vykonávající činnost střední nebo vyšší odborné školy.
• Příjem v podobě podpory nebo příspěvku z prostředků fundace nebo spolku, s výjimkou rodinné fundace.
• Příjem v podobě podpory nebo příspěvku ke kompenzaci zdravotního postižení nebo sociálního vyloučení.
• Příjem v podobě podpory nebo příspěvku z prostředků odborové organizace.
• Příjem v podobě nepeněžního plnění nebo sociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem z fondu kulturních a sociálních potřeb.
• Příjem z penze z penzijního připojištění se státním příspěvkem, penze z penzijního spoření, penze z penzijního pojištění a důchod z pojištění.
• Příjem z invalidní penze.

Daňové odpočty snižují základ daně buď o předem danou peněžní částku (standardní odpočty) nebo o částku ve výši vynaložených nákladů zpravidla do určité výše (nestandardní odpočty). Standardní odpočty zpravidla zohledňují sociální postavení subjektu a snaží se jej tak do jisté míry kompenzovat. Nestandardní odpočty se týkají snížení daňového základu např. v případě darů na veřejně prospěšné účely nebo úroků na bytovou potřebu. Nestandardní odpočty mají motivovat daňový subjekt k jednání, které je z celospolečenského hlediska žádoucí.[21]

[22]

Sleva na dani představuje možnost snížení vypočtené daně za stanovených podmínek.

Absolutní sleva na dani představuje předem stanovenou částku, například sleva na poplatníka nebo sleva na studenta, zatímco relativní sleva snižuje daň o stanovený (procentuální) díl. Dále se slevy na dani člení na standardní a nestandardní. Standardní slevy bývají stanoveny v absolutní výši. Daňový subjekt o ně může snížit vypočtenou daň při splnění zákonem stanovených podmínek. Nestandardní slevy jsou prokázané výdaje, o které lze zcela nebo zčásti snížit vypočtenou daň.[23]

[24]

• Daň – Wikipedie (wikipedia.org)
• Základ daně – Wikipedie (wikipedia.org)
• Nezdanitelné části základu daně – Wikipedie (wikipedia.org)