Ostřice vždyzelená

Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 20–40 (zřídka až 60) cm.[1] Je vytrvalá, hustě trsnatá, s krátkými a silnými oddenky.[2] Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je tupě trojhranná až téměř oblá, hladká, stejně dlouhá nebo delší než listy.[3] Bazální pochvy jsou žlutohnědé až hnědé, zřídka červenohnědé, vláknitě rozpadavé, vytváří se čupřina.[1] Čepele jsou do 1–2,5 mm široké, ploše žlábkovité.[2][1] Ostřice vždyzelená patří mezi různoklasé ostřice, nahoře je klásek samčí, dolní klásky jsou pak samičí. Dolní listen je většinou kratší než příslušný klásek, má pochvu.[1] Samčí klásek je 1, zřídka 3, je dlouze stopkatý .[2] Plevy samčích květů mají zřetelný blanitý okraj.[1] Samičích klásků je nejčastěji 2–3, jsou asi 1–2 cm dlouhé, jsou stopkaté, dolní je oddálený a dlouze stopkatý.[1][2] Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Blizny jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je nejčastěji 4–5,5 mm dlouhá, roztroušeně chlupatá a na úzkém křídle krátce brvitá, žlutohnědá až tmavě hnědá, nahoře zúžená v celkem dlouhý výrazně dvouzubý zobánek, který má pilovitý a blanitý okraj.[2] Každá mošnička je podepřená plevou, která je červenohnědá až černohnědá, blanitě lemovaná, kratší než mošnička.[1]

Ostřice vždyzelená druh středoevropských až jihoevropských hor, vyhledává častěji bazický substrát. Je to variabilní druh, je rozlišováno více poddruhů. Roste především v Alpách, Pyrenejích, Apeninách, pohoří Jura, v Karpatech a v horách Balkánu.[4] V České republice neroste, nejblíže ji najdeme ve slovenských (především vápencových) Karpatech a v Alpách.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ostřice vždyzelená na Wikimedia Commons