Osívka

Nízká roční nebo ozimá rostlina s tenkým, rozvětveným, jen nehlubokým kořínkem. Z úžlabí přízemních listů vyrůstá jedna až sedm bezlistých chlupatých lodyh. Listy, vesměs chlupaté, mají čepele kopinaté nebo úzce vejčité a celokrajné nebo s několika hrubými zuby.

U vrcholu lodyhy na stopkách vyrůstají drobné, pravidelné, čtyřčetné květy vytvářející květenství hrozen, jehož mírně zprohýbané vřeteno se v době zrání plodů prodlužuje. Vejčité kališní lístky jsou zelené barvy a po okrajích mají bílé nebo růžové blanité olemování, bývají řídce chlupaté a konce mají tupé až okrouhlé. Obvejčité korunní lístky bílé barvy jsou hluboce dvoudílné a vždy delší než kališní lístky. Šest tyčinek rostoucích ve dvou kruzích je zakončeno žlutými prašníky, čtyři venkovní tyčinky mají po straně nektaria. Pestík je tvořen vejčitým semeníkem, tlustou čnělkou a okrouhlou bliznou.

Květy jsou převážně autogamní, k samosprašení dochází mnohdy ještě před otevřením květů. Plod je mírně zploštělá šešulka obsahující 10 až 60 semen, pomocí kterých se osívka výhradně rozmnožuje.[2][3][4]

Rostliny jsou značně variabilní, morfologicky a i v rámci karyotypu. Hodnota jednotlivých poznaných taxonů ještě není pevně stanovena, je uváděno pět až deset druhů a rozmanitý počet poddruhů. V současnosti jsou mezi rostlinami vyrůstajícími na území ČR rozeznávány dva morfologické typy hodnocené na úrovni druhů, vzájemně se odlišující převážně tvarem šešulek a ochlupením listů:

• osívka jarní (Erophila verna) (L.) DC.
• osívka kulatoplodá (Erophila spathulata) Láng[1][2][5]