Rovnokřídlí

Rovnokřídlí (Orthoptera) je skupina hmyzu, do které patří kobylky, cvrčci, saranče a příbuzní živočichové. Vyvíjejí se proměnou nedokonalou.

Rovnokřídlí
Saranče Melanoplus femurrubrum
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádrovnokřídlí (Orthoptera)
Latreille, 1793
podřády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rovnokřídlí mají kousací ústní ústrojí, skákací zadní nohy a samci vyluzují cvrčivé zvuky stridulací. V současné době je však tento řád rozdělován na dvě podskupiny. První z nich je skupina Ensifera (kobylky), jejíž zástupci se vyznačují dlouhými tykadly, sluchovými orgány v předních holeních, samice nápadným kladélkem a samci zvuky vyluzovanými třením předního páru křídel o sebe (tzv. alární stridulace). Naproti tomu zástupci skupiny Caelifera (saranče) mají tykadla většinou krátká a kladélko nenápadné. Sluchové orgány jsou umístěny na bocích předních článků zadečku a samci stridulují třením stehen zadních nohou o křídelní žilky (tzv. femoroalární stridulace).

Rovnokřídlí jsou luční, většinou teplomilní živočichové (kobylka), ale někteří žijí i pod zemí (např. cvrčci a jim příbuzná krtonožka). Jsou často draví (živí se např. jiným hmyzem), někteří rostlinožraví (např. saranče) mohou při své migrující části svého životního cyklu páchat velké škody v zemědělství. V Česku žije kolem 100 druhů rovnokřídlých, někteří původně jihoevropští (např. koník skleníkový, cvrček domácí) však jen v blízkosti lidských příbytků, kde je teplejší klima.

Někteří rovnokřídlí – např. krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) – jsou významnou složkou edafonu, resp. zooedafonu.

Systém

  • kobylky (Ensifera)
    • kobylky (Tettigonioidea)
    • cvrčci (Grylloidea)
    • koníci (Gryllacridoidea)
  • saranče (Caelifera)
    • saranče (Acridioidea)
    • marše (Tetrigoidea)
    • pacvrčkové (Tridactyloidea)

Odkazy

Literatura

  • KOČÁREK, Petr, a kol. Rovnokřídlí České republiky (Insecta: Orthoptera). 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 288 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-2173-1.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.