Opožděná bolest svalů

Bolest je vnímána jako tupá, bodavá bolest v postiženém svalu, často v kombinaci se ztuhlostí. Bolest se obvykle projevuje pouze tehdy, když je sval natažený, stahovaný nebo pod tlakem, ne když je v klidu.[2]^:s.63 Tato citlivost, charakteristický příznak DOMS, je také označována jako „svalová mechanická hyperalgézie“.[3]

I když se mezi cviky a jedinci vyskytují rozdíly, bolestivost se obvykle zvyšuje v prvních 24 hodinách po cvičení. To vrcholí od 24 k 72 hodinám, pak ustupuje a mizí až sedm dnů po cvičení.[2]^:s.63

Svalová bolest je způsobena excentrickým cvičením, tj. cvičením sestávajícím z excentrických (prodlužujících) stahů svalu. Izometrické (statické) cvičení způsobuje mnohem menší bolestivost a soustředné (zkrácení) cvičení nezpůsobuje žádné.[2]

Mechanismus opožděného nástupu svalové bolestivosti není zcela vysvětlen, ale má se za to, že bolest je výsledkem mikrotraumatu.

DOMS byl poprvé popsán v roce 1902 Theodoreem Houghem[4], který dospěl k závěru, že tento druh bolestivosti je "v zásadě výsledkem ruptur ve svalech".[2]^:s.63 Podle této teorie "svalového poškození" jsou tyto ruptury mikroskopickými lézemi na Z linii svalového sarkomu.[5]Bolest byla přičítána zvýšené síle napětí a prodloužení svalstva z excentrického cvičení. [6] To může způsobit uvolnění aktinů a myosinových můstků před relaxací, což nakonec způsobí větší napětí na zbývajících aktivních motorických jednotkách.[6] To zvyšuje riziko rozšíření, rozmazání a poškození sarkomu. Když se mikrotrauma vyskytne u těchto struktur, jsou stimulovány nociceptory (receptory bolesti) uvnitř svalových vazivových tkání a způsobují pocit bolesti.[7]

Další vysvětlení je teorie "enzymového vtoku". Po mikrotraumatu se vápník, který je normálně uložen v sarkoplazmatickém retikulu, hromadí v poškozených svalech. Buněčné dýchání je inhibováno a ATP potřebný pro aktivní transport vápníku zpět do sarkoplazmatického retikula je také zpomalen. Tato akumulace vápníku může aktivovat proteázy a fosfolipázy, které zase rozkládají a degenerují svalový protein.[8] To způsobuje zánět a zase bolest způsobenou hromaděním histaminů, prostaglandinů a draslíku.[7] [9]

Dřívější teorie předpokládala, že DOMS je spojen s tvorbou kyseliny mléčné v krvi, o které se předpokládalo, že bude dále produkována po cvičení. Toto nahromadění kyseliny mléčné bylo považováno za toxický metabolický odpad, který způsobil vnímání bolesti v opožděném stadiu. Tato teorie byla později vyvrácena.[5] Kromě toho je známo z několika studií, že kyselina mléčná je schopná vrátit se k normálním hladinám během jedné hodiny po cvičení, a proto nemůže způsobit bolest, ke které dochází mnohem později.[7]

Bolest svalu může být snížena nebo je jí zabráněno postupně se zvyšující intenzitou nového programu, [11]^:s.112 čímž využívají efekt dalšího kola. [12] Bolest může být teoreticky vyloučena omezením cvičení na soustředné a izometrické kontrakce. [11]^:s.112 Ale excentrické kontrakce v některých svalech jsou obvykle nevyhnutelné během cvičení, zvláště když svaly jsou unavené. [2]^:s.63 Omezení délky excentrických svalových prodloužení během cvičení může poskytnout určitou ochranu proti bolestivosti, ale to také nemusí být praktické v závislosti na způsobu cvičení. Statické protahování nebo zahřívání svalů před nebo po cvičení nezabrání bolestivosti. [13]

Bolest obvykle zmizí během asi 72 hodin po objevení. Pokud je léčba žádoucí, jakákoliv opatření, která zvyšují průtok krve do svalu, jako je aktivita s nízkou intenzitou, masáže, mobilizace nervů, [14] horké koupele nebo návštěva sauny, mohou trochu pomoci. [11]^:s.112

Ponoření do chladné nebo ledové vody, příležitostně doporučeného léku, bylo zjištěno, že je neúčinné při zmírňování DOMS v jedné studii z roku 2011 [15] ale účinné v jiném. [16] Existují také nedostatečné důkazy o tom, zda celotělová kryoterapie - ve srovnání s pasivním odpočinkem nebo bez celotělové kryoterapie - po cvičení snižuje DOMS nebo zlepšuje subjektivní zotavení. [1]

Kontraintuitivně další cvičení může dočasně potlačit bolest. Cvičení zvyšuje prahy bolesti a tolerance bolesti. Je známo, že tento účinek, zvaný cvičením vyvolaná analgezie, se vyskytuje při vytrvalostním tréninku (běh, jízda na kole, plavání), ale málo je známo o tom, zda k němu dochází také při odporovém tréninku odpor. V literatuře jsou tvrzení, že cvičení bolavých svalů se jeví jako nejlepší způsob, jak zmírnit nebo odstranit bolestivost, ale to ještě nebylo systematicky zkoumáno. [2]^:s.62–63

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delayed onset muscle soreness na anglické Wikipedii.