Operace Joram

V listopadu 1947 přijala Organizace spojených národů plán na rozdělení Palestiny. V následujících měsících následovala občanská válka v Palestině mezi Židy a Araby, která se v měsících a týdnech před vznikem odchodem Britů vyostřovala a pak přešla plynule do vlastní arabsko-izraelské války, která měla již charakter konvenčního konfliktu a účastnily se jí otevřeně i zahraniční arabské armády. Součástí válečných akcí bylo i obléhání Jeruzaléma, jehož židovská populace byla stále více odříznuta od zásobování z pobřežní nížiny kvůli arabským útokům ve vesnicích v Judských horách, zejména ve strategické soutěsce Ša'ar ha-Gaj (Báb al-Vád). Touto soutěskou také vedl vodovod do Jeruzaléma.[2] Situaci obležených Židů dočasně zlepšila Operace Nachšon, která na jaře 1948 na několik dnů otevřela cestu zásobovacím koridorům.[3] Následující Operace Makabi, Operace Bin Nun a Operace Bin Nun Bet ale skončily izraelským neúspěchem. Latrun nadále zůstával v arabském držení.

Po neúspěchu Operace Bin Nun Bet se Izraelci pokusili o další, již čtvrtý, útok na Latrun. 9. června 1948 ho zahájila Brigáda Jiftach ve spolupráci s jedním praporem Brigády Harel. Nástupním prostorem byly výšiny východně od Latrunu, které již byly v izraelském držení. Došlo k sérii zmatků. Brigáda Harel obsadila jinou výšinu, než bylo plánováno a Brigáda Jiftach se pak dostala pod arabskou palbu, když se blížila ke kótě, u které očekávala přátelské jednotky. 10. června Arabové přešli do protiútoku a obsadili dočasně židovskou vesnici Gezer. 11. června pak vstoupilo v platnost příměří mezi oběma stranami. Latrun zůstal nadále pod arabskou kontrolou.[4] Vedlejším produktem opakovaných neúspěchů Izraelců v okolí Latrunu bylo zřízení provizorní zásobovací silnice do Jeruzaléma, vedené strmými kopci několik kilometrů jižně odtud. Šlo o takzvanou Barmskou cestu.