Opatství Moutier-Grandval

Opatství na staré trase vedoucí k průsmyku Pierre Pertuis bylo založeno jako dceřiný klášter opatství Luxeuil. Pozemek na stavbu poskytl Gundoin, vévoda z Alsaska. Opat z Luxeuil Waldebert jako prvního opata jmenoval Germana z Grandvalu, který v opatství sloužil 35 let,[2] a spolu s ním tam poslal Randoalda z Grandvalu, aby tam působil jako převor.[3] Oba byli v roce 675 zavražděni stoupenci vévody Adalricha poté, co protestovali proti vyhoštění obyvatel z údolí Sorgenau.[4][5] Opatství se stalo sekulárním institutem rozlehlého území, v 9. či 10. století vlastnilo majetek až k Bielskému jezeru. Bylo považováno za léno burgundského krále. V roce 968 ho král Konrád Burgundský udělil hraběti Luitfridovi jako beneficium, ten ho poté rozdělil jako svůj majetek mezi své syny. Po soudním sporu bylo opatství vráceno králi.

Mniši z opatství museli během švýcarské reformace uprchnout do Delémontu. Po příchodu francouzských revolučních armád v roce 1792 opatství ukončilo činnost, zchátralo a materiál budov byl postupně rozebrán na stavby nových domů.

V roce 2008 byly objeveny zbytky budov z 12. století.[1] Nicméně v Perrefitte dosud stojí malá kaple de Chalière, postavená opatstvím. V této karolínské stavbě, která nyní slouží jako hřbitovní kaple, se zachovaly vybledlé nástěnné malby z 11. století.

Hlavní cennosti opatství byly ještě během reformace převezeny do Delémontu, v kostele jsou dodnes pochována těla svatého Germana a Randoalda, zatímco v muzeu je údajný Germanův kovový kříž snad z 9. století a pozlacené sandály s kalichem ze 13. století.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Opatství Moutier-Grandval na Wikimedia Commons