Ondrej Pavlík

Pocházel z malorolnické rodiny. Vystudoval učitelský ústav v Lučenci a od roku 1936 až do roku 1938 byl pedagogem na národních školách.[1]

Za druhé světové války se podílel na odboji. Od roku 1939 působil v ilegálním Ústředním výboru KSS a od roku 1942 byl členem ilegálního oblastního revolučního národního výboru pro západní Slovensko.[1] Byl účastníkem Slovenského národního povstání, během kterého působil jako tajemník ÚV KSS. Zastával rovněž funkci zástupce pověřence školství v 2. Sboru pověřenců v povstalecké Banské Bystrici. Ve 4. Sboru pověřenců v první polovině roku 1945 pak byl pověřencem školství. V letech 1945-1948 přednášel na pedagogické fakultě v Banské Bystrici. V období let 1948-1950 zastával post pověřence informací v 10. Sboru pověřenců.[3][4]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[5] Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.[6]

Působil pak vedení školského systému na Slovensku. Spolupodílel se na vytváření školské soustavy za komunistického režimu. Byl předsedou Slovenské akademie věd, učil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Byl členem Ústředního výboru KSS. V březnu 1957 ho nicméně zvláštní komise při Byru ÚV KSS vyloučila ze strany.[7]

Později byl rehabilitovaný. Publikoval encyklopedická díla, knihy o výchově a vzdělávání.[3] V druhé polovině se profiloval jako stoupenec Gustáva Husáka. V srpnu 1968 předsedal mimořádnému sjezdu KSS v Bratislavě, konaném jen několik dní po provedení invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V souladu s Husákem se ovšem podílel na ovlivnění sjezdu v tom smyslu, že KSS se distancovala od ostře reformních a protiokupačních závěrů, ke kterým pár dní předtím dospěl Vysočanský sjezd KSČ v Praze. Když se na bratislavském sjezdu začaly ozýval proreformní příspěvky, nechal totiž vyhlásit více než hodinovou přestávku s následně celou diskuzi přerušil. Mezitím Husákovi spojenci jako Samuel Falťan v kuloárech přesvědčovali delegáty a nakonec se jim podařilo docílit distance od Vysočanského sjezdu.[8]