Ondřej Kypr

Od roku 1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění[3] za Republikánskou stranu československého venkova (od roku 1922 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu). Nastoupil sem na 93. schůzi v prosinci 1919. Byl profesí ředitelem státního ústavu pro válečné poškozence.[4]

Za první světové války bojoval na východní frontě. Zážitky z bojů pak vydal v roce 1916 formou deníkových záznamů. Před válkou působil jako redaktor Jihlavských listů. Později byl novinářem v Pardubicích a Praze. Byl rovněž nakladatelem, v Kyprově lidové knihovně zábavy a poučení vyšel v roce 1914 například Cesta do hor a jiné povídky od Františka Gellnera.[2] Působil také v oboru sociální péče. V roce 1920 vydal spis Péče o válečné poškozence (příručka pro sociálni pracovníky). Jako sociální pracovník pracoval od roku 1908, po vzniku ČSR vedl péči o válečné invalidy.[5]