Ománská kultura

Muži se obvykle odívají do prostého roucha s dlouhými rukávy a sahajícího ke kotníkům nazývané dishdasha.[3] Nejčastější jsou roucha bílé barvy, ale nosí se rovněž černá, hnědá, modrá nebo fialová.[8] Ozdobný střapec, furakha, je vešívaný do výstřihu roucha a podle zvyklostí bývá navoněný parfumérií. Pod rouchem jsou Ománci navlečení do obyčejného prádla od pasu dolů. Při formálním setkání se roucho dishdasha zakrývá černým, popřípadě béžovým plášťem pojmenovaným bisht. Pracné zlaté a stříbřité výšivky lemují okraje pláště bisht. Pruh látky shal může být z podobného materiálu jako turbany muzzar a užívá se jako držící opasek pro dýky chandžar.[3] Jiný druh opasků – sapta – se vyrábí z kůže a stříbra.[9]

Různé pokrývky hlavy zahrnují právě muzzar – čtvercový kus vlněné či bavlněné tkané látky, který se skládáním zabalí v turban.[3] Ručně vyšívaný čepec kummar se někdy nosí pod turbanem. Nejvíce rozšířenou obuví jsou sandále. Formální příležitosti umožňují doplnit oděv o hůl assa.[9]

Ženy se zpravidla odívají do různobarevného ošacení (často jde o abáju či burku), přičemž styl a barvy se mezi regiony navzájem víceméně odlišují, tím spíše od jiných států Zálivu.[10] Ženské ošacení sestává z šatu kandoura překrývajícího část kalhot sirwal a pokrývky hlavy lihaf.[3][11] Původně ženy nosily qurhaf, tedy prostou obuv ze dřeva, ale dnes se obouvají do moderních bot po vzoru Západu anebo sandálů. Především zlato, případně stříbro, tvoří kovy zastoupené ve vyrobených špercích, jež doplňují vzezření Ománek. Sváteční a jinak zvláštní příležitosti jsou možností pro malování hennou na rukou a nohách.[11]

Příliv světových kosmetických značek zcela nevymýtil onu tradiční ománskou kosmetiku. Zvýrazňování očí po staletí obstarává prášková směs kohl, jejímž základem bývá kadidlo či kořeny rostliny arvea jevanica. Zvýrazňovač očí se nazývá marwat a jedná se o dřevěnou nebo stříbrnou tyčinku podobnou tužce na oční linky. Péče o pleť využívá rostliny indigo nebo směs drcených semen rostliny prunus mahled a žlutého barviva rostliny carthamus tincturius. Šampony se zde vyrábí z různorodých přírodních produktů – olej extrahovaný ze semínek rostliny shoo a rostlinné druhy sidr a ipomoea nil – patří mezi ně.[11]

Musandam na severu Ománu je místem, kde ženy nosí na ramenou a hrudi průsvitné roucho adliyya přes svou kandouru. Roucho zkrášlují zlaté a stříbrné vzory. Zatímco dnešní adliyya barevně odpovídá oblékané kandouře a šije se ze šifonu, dříve tomu tak nebylo. Musandamské Ománky běžně nosí burku (burqa). Pokrývka hlavy typická pro tuto část sultanátu se jmenuje shayla.[10] Al-Batína je regionem, kde Ománky oblékají thawb, tedy šaty sahající zhruba ke kotníkům. Obdobné šaty s výraznými ornamenty jsou nazývány mussader. Pro místní ženy jsou typické kalhoty al-khayali a al-yadila. Střapcovité čepce pokrývající hlavu se tu nazývají waqaya, ale pokrývky shayla (shawl) jsou zde rozšířeny též. Bavlněná roucha s květinovými a jinými vzory odívaná ženami v Maskatu a přilehlém okolí nesou název dishdasha, thawb či biraan. Stužky dekorující roucha thawb na hrudní, krční části a koncích rukávů se vyrábí ze zlata a stříbra. Používají se také maskatské stužky tilli. Látce přišité k dolnímu lemu roucha a od roucha barvou se odlišující se říká sinjaaf. Úzké kalhoty sirwaal a tiidi dekorují vyšívané vzory hlavně v podkolenní části. Stužky dekorující roucha biraan na hrudní, krční části a koncích rukávů nabírají černé a bílé barvy, ale některé se také vyrábí ze zlata a stříbra. Spodní okraj roucha lemují střapce. Různobarevné látky pokrývající hlavu jsou pojmenovány waqaya, shawl anebo butu.

Ženy regionu ad-Zahíra odívají kandouru dozdobenou výšivkou ve tvaru, směrem dolů se rozbíhajícího, obdélníku. Oděv ve vnitrozemní ad-Dáchílijy se v ženské módě podobá nedalekým oblastem al-Batína a Maskat. Roucho thawb kratšího střihu doplňuje barevně odlišný sinjaf. Roucho ve výstřihu shaqq zdobí spojené spirálovité kroužky siim, jiné ozdoby tvoří korále zapletené s ornamenty ze stříbrných vláken – al-wat. Dáchílijské hlavové pokrývky jsou waqaya, při zvláštních příležitostech pak různobarevné a bavlněné al-laisu a al-ghadfa. Hedvábná ženská roucha thawb regionu aš-Šarkíja se stříbrem zdobenými rukávy sahají délkou přibližně na úroveň kolena. Přes roucho se volně obléká plášť gab'a, obvykle vyrobený z černé bavlny. Zdobné vyšívání obdélníkového tvaru na přední straně pláště se nazývá khidma, naopak vyšívání na zadní straně nese název mansouba. Ve spodní části zúžené a zpravidla černé kalhoty al-basta ozvláštňují stříbrné svislé proužky a taktéž stříbrné spodní lemy. Delší látka z rudého hedvábí se stříbrnými nášivkami shader al-tarh se nosí jako plášť i přes hlavu. Bižuterie všeho druhu je zde obzvláště oblíbená.

Dafárský sametový thawb, do nějž se oblékají místní ženy, nese též název abu dhayl. Rozmanité náprsní vyšívání směřující k výstřihu se nazývá fijiyya. Přední část tohoto roucha, al-gadma, sahá přibližně k lýtkům, zatímco část zadní, al-dhayl, ji přesahuje o desítky centimetrů. Spodek kalhot zdobí opět našívané stříbrné vzory. Černá látková pokrývka hlavy doplněná korálky se nazývá shabaka. Zvláštními doplňky oděvu mohou být šperky anebo karneolové kameny. Na rozdíl od jiných dafárských Ománek nosí ženy z horských oblastí a ženy původem z pouště Nadžd obvykle búrku indigové či zlatavé barvy.

Dhau je tradiční ománská arabská plachetnice. Napříč dějinami Ománu se budovaly rozmanité typy těchto lodí, přičemž některé nepřetrvaly do přítomnosti. Ománský dhau při své životnosti zpravidla vydrží téměř jedno století v užívání. Nákladní loď typu baghlah byla největším plavidlem z ománských loděnic a sloužila k zaoceánským plavbám. Dosahovala délky 41 metrů (135 stop[18]) a její nákladní kapacita odpovídala 150 až 400 tunám. Mezi charakteristické znaky patřila detailní zdobná rytina, zvýšená zadní paluba a balkónovitá lodní záď s okny. Podobně mohutnými plavidly byly lodě ghanjail. Arabské lodě sambuuq náleží mezi velmi rozšířené a jsou typické spodním výběžkem ve tvaru šavle na přídi a zvýšeným čtvercovým patrem na zádi.