Olivier Meyer

Jeho fotoreportáž byla poprvé publikována v časopise France-Soir Magazine[1] a následně v deníku France Soir v roce 1981.[2] Od roku 1989 společnost Éditions Marion Valentine produkovala výběr jeho černobílých fotografií z Paříže jako pohlednice.[3]

Často potkával fotografa Édouarda Boubata na pařížském Ile Saint-Louis a v laboratoři Publimod na rue du Roi de Sicile. Když Boubat viděl jeho fotografie, řekl mu: „Na konci dne všichni děláme totéž...“[4] Když byl v roce 2007[5] uveden v magazínu Le Monde 2 jeho práce, všiml si toho majitel galerie Charles Zalber[6] který vystavoval své fotografie v galerii Photo4 spravované Victorem Mendèsem.

Jeho práce spočívá v tradici humanistické fotografie[7] a pouliční fotografie s použitím stejného materiálu jako mnoho předchůdců tohoto stylu: černobílý film Kodak Tri-X, bromido stříbrné tisky na barytový papír, fotoaparáty Leica M3 nebo Leica M4 s 50 nebo 90 mm objektivem. Tenká černá čára lemující tisky dokazuje, že obrázek nebyl oříznut.

Inspiraci mu poskytli Henri Cartier-Bresson, Édouard Boubat nebo Saul Leiter.[8] Jeho portrét Aguiguiho Mouny, který vyplazuje jazyk podobně jako Albert Einstein, byl publikovaný v pohlednicové podobě v roce 1988.[9] Následně jako ilustrace v knize Anne Gallois[10] sloužil jako plán pro šablonu umělce Jefa Aérosola v roce 2006[11] následně jako reprodukce v knize VIP.[12] Jeho fotografie byly vystaveny v galerii Photo4 v Paříži v dubnu 2008 a znovu v lednu 2010[13] spolu s fotografiemi Ralpha Gibsona.

V září 2012 uspořádala galerie Dupif v Paříži exkluzivní výstavu jeho děl[14] u příležitosti vydání knihy Paris Nothing new (Paříž, nic nového).

• Židovské muzeum Belgie, Brusel, Belgie[15]
• Musée de la photographie à Charleroi, Belgie[16]

• Olivier Meyer, Paris Nothing new (Paříž, Nic nového), vyd. Letzalem, 2012.[17] Kniha černobílých fotografií Paříže, některé nedávné, ale s výběrem témat a pozadí, které se vyhýbají jakémukoli odkazu na moderní svět, proto podtitul Nic nového.[18]
• Olivier Meyer, Kotel Beyond the wall, vyd. Letzalem, 2012.[19] Sbírka černobílých fotografií doplněných otázkami ohledně Kotelu, nazývaného také Západní zeď, je pozůstatkem jeruzalémského chrámu. Podtitul Za zdí odkazuje na otázky, které evokují duchovnost schopnou překonat zeď z kamenů.
• Olivier Meyer, London Nothing new (Londýn, Nic nového), vyd. Letzalem, 2015.[20] Kniha černobílých fotografií Londýna, předmluva sběratele Alaina Dercourta, rozhovor fotografky Patricie Frischerové, zakladatelky a koordinátorky San Diego Visual Art Network v Kalifornii.

• 
  Benjamin Vautier, 2019
• 
  Benjamin Vautier
• 
  George Whitman
• 
  Grand Central Terminal
• 
  Howard Greenberg
• 
  Jack Lang, 2019
• 
  Jean Pierre-Bloch
• 
  Jean-Jacques Sempé, 2016
• 
  Maurice Biraud