Olga Ivinská

Ivinská měla německo-polský původ. Narodla se v Tambově středoškolskému učiteli. V roce 1915 se rodina přestěhovala do Moskvy. Po absolvování Moskevského institutu redakčních pracovníků v roce 1936 pracovala jako redaktorka v různých literárních časopisech. Od dospívání byla Pasternakovou obdivovatelkou. Vdala se dvakrát, v roce 1936 za Ivana Jemeljanova a v roce 1941 za Alexandra Vinogradova. Obě manželství skončila po pouhých několika letech tragicky, Jemeljanov se oběsil, Vinogradov padl ve válce. Ivinská měla dvě děti, Irinu Jemeljanovovou a Dmitrije Vinogradova.[1]

S Borisem Pasternakem se setkala v říjnu 1946 v redakci časopisu Novyj mir, kde měla na starosti oddělení nových autorů.[1] Jejich romance trvala až do jeho smrti, přestože Pasternak odmítl opustit svou manželku.[2] Kvůli jejich vztahu se začala její pozice v redakci zhoršovat, a tak ji na začátku roku 1948 požádal, aby z Nového miru odešla a stala se jeho osobní sekretářkou.[1]

Ivinská s Pasternakem spolupracovala na překladech cizojazyčné poezie do ruštiny, např. bengálského básníka Rabíndranátha Thákura nebo Vítězslava Nezvala. K jeho překladu jí Pasternak poradil: „Použij přesný překlad pouze pro význam, ale nepůjčuj si původní slova: jsou absurdní a ne vždy srozumitelná. Nepřekládej všechno, pouze to, co dokážeš zvládnout, a tím se pokus získat překlad přesnější než sám originál.“[3]

Pasternak přiznal, že Ivinská byla inspirací pro hrdinku Laru z románu Doktor Živago.[2][4] Věnoval jí mnoho básní, které Živagovi v románu připsal.

V říjnu 1949[5][6][7][8] byla Ivinská zatčena pro podezření z „protisovětské činnosti“ a „blízkosti osobám podezřelým ze špionáže“ a v červenci 1950[9] byla odsouzena na pět let v Gulagu.[1] Byl to zřejmý pokus přimět Pasternaka, aby se vzdal kritiky sovětského systému.[4] V roce 1958 Pasternak napsal příteli do Západního Německa: „Byla uvězněna místo mne jako osoba, kterou tajná policie považovala za mně nejbližší, a oni doufali, že pomocí vyčerpávajících výslechů a výhrůžek z ní dostanou dost důkazů, aby mě postavili před soud. Vděčím za svůj život a za to, že se mne v té době ani nedotkli, jejímu hrdinství a odhodlání.“[10]

V době svého zatčení čekala Ivinskaya dítě s Pasternakem, ale potratila. Byla propuštěna po Stalinově smrti v roce 1953.[4] Doktor Živago byl vydán v Itálii v roce 1957, přičemž Ivinská jménem Pasternaka vedla veškerá jednání s nakladatelstvím Feltrinelli.[1]

V knize Petera Benensona Persecution 1961 byla Ivinská uvedena jako jeden z devíti vězňů svědomí. Benenson ji vyzdvihl za to, že odmítla spolupracovat s úřady a místo toho se dobrovolně rozhodla snášet utrpení výměnou za Pasternakovu ochranu.[11] Po rozpadu Sovětského svazu a otevření sovětských archivů se ale ukázalo, že stejně jako většina obětí mučení byla i ona přinucena ke spolupráci s KGB.[12]

Po Pasternakově smrti v roce 1960 byla Ivinská podruhé zatčena, tentokrát společně s dcerou Irinou. Byla obviněna z toho, že byla Pasternakovým spojením se západními vydavateli v jednání o vydání Doktora Zhivaga a o autorské odměně v západní měně. Sovětská vláda je propustila v tichosti, Irinu v roce 1962 a Ivinskou o dva roky později.[1] V roce 1978 vyšly v Paříži v ruštině její paměti a následně byly přeloženy do angličtiny pod titulek A Captive of Time (Vězeňkyně času).

V roce 1988 byla Ivinská rehabilitována. Několik let strávila sporem o to, aby jí vrátili všechny dopisy Pasternakovy a další dokumenty, které jí zabavila KGB při posledním zatčení. Soud rozhodl, že všechny materiály zůstaly ve státním archivu.[1]

Ivinská zemřela v roce 1995 na rakovinu.[4]

Její dcera Irina Jemeljanovová, která v roce 1985 emigrovala do Francie, vydala knihu vzpomínek na matčin vztah s Pasternakem.