Oleg Dmitrijevič Baklanov

Oleg Dmitrijevič Baklanov, rusky Олег Дмитриевич Бакланов (17. března 1932 Charkov, Ukrajinská SSR – 28. července 2021[1] Moskva) byl sovětský politik, v 80. letech člen rady ministrů SSSR ve funkci ministra všeobecného strojírenství, ve které řídil raketový a kosmický průmysl, a poté tajemník ÚV KSSS pro obranu.

Oleg Dmitrijevič Baklanov
Člen Státního výboru pro výjimečný stav
Ve funkci:
19. srpna 1991 – 21. srpna 1991
Tajemník ÚV KSSS (pro obranný průmysl)
Ve funkci:
18. února 1988 – 25. dubna 1991
PředchůdceLev Nikolajevič Zajkov
NástupceFunkce zrušena
Poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Ve funkci:
1984 – 1991
Člen ÚV KSSS
Ve funkci:
6. března 1986 – konec 1991
2. Ministr všeobecného strojírenství
Ve funkci:
8. dubna 1983 – 25. března 1988
PředchůdceSergej Alexandrovič Afanasjev
NástupceVitalij Chusejnovič Dogužijev
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSSS
Narození17. března 1932
Charkov, Ukrajinská SSR
Sovětský svaz Sovětský svaz
Úmrtí28. července 2021 (ve věku 89 let)
Moskva
Alma materMoscow State Institute of Radio-engineering Electronics and Automation
ZaměstnáníMontér, konstruktér, politik
Profesepolitik a inženýr
OceněníŘád čestného odznaku (1960)
Řád rudého praporu práce (1966 a 1974)
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina (1970)
Řád Říjnové revoluce (1971)
Leninův řád (1976)
… více na Wikidatech
CommonsOleg Baklanov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Oleg Baklanov pocházel z Charkova. Po střední škole pracoval v Charkovském nástrojařském závodě, zprvu byl montérem, postupně povyšoval. Při zaměstnání vystudoval Radiotechnickou fakultu Všesvazového dálkového energetického institutu, absolvoval 1958. Od roku 1957 začal závod vyrábět komponenty systému řízení rakety R-7, později i dalších raket. Od 70. let závod produkoval řídící počítače i pro družice a pilotované kosmické lodě. Baklanov se roku 1963 stal hlavním inženýrem, roku 1972 ředitelem závodu.[2]

Roku 1976 byl povolán do Moskvy na post náměstka ministra všeobecného strojírenství, roku 1981 se stal 1. náměstkem ministra a už o dva roky později nahradil ministra Afanasjeva, přeloženého na ministerstvo těžkého a dopravního strojírenství. Funkce šéfa důležitého rezortu mu dávala nárok na členství v ÚV Komunistické strany Sovětského svazu, které dosáhl na nejbližším sjezdu v březnu 1986 (členem strany byl od roku 1953).[2]

V únoru 1988 byl zvolen tajemníkem ÚV se zodpovědností za otázky obraného průmyslu, byl předsedou Komise ÚV pro vojenské otázky, roku 1991 ve stejné oblasti poradcem prezidenta a prvním místopředsedou Rady obrany SSSR.

Během pokusu o převrat ve dnech 19.–21. srpna 1991 byl členem Státního výboru pro výjimečný stav. Po porážce výboru byl uvězněn do února 1994, kdy byl amnestován.

Po roce 2005 byl předsedou rady ředitelů společnosti Rosobščemaš.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бакланов, Олег Дмитриевич na ruské Wikipedii.

  1. Zemřel Oleg Baklanov. Poslední pučista proti Gorbačovovi - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-07-29]. Dostupné online.
  2. Олег Дмитриевич Бакланов [online]. Международный Объединенный Биографический Центр, 205-11-04 [cit. 2009-07-11]. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.