Oleg Alexandrovič Lavrenťjev

Oleg Alexandrovič Lavrenťjev (rusky Олег Александрович Лаврентьев; (7. července 192610. února 2011[1]) byl sovětský fyzik.

Oleg Alexandrovič Lavrenťjev
Narození7. července 1926
Pskov
Úmrtí10. února 2011 (ve věku 84 let)
Charkov
Alma materFyzikální fakulta Moskevské státní univerzity
Povolánífyzik, jaderný fyzik a teoretický fyzik
ZaměstnavatelKurčatovův institut
Oceněnímedaile Za vítězství nad Německem
Řád Vlastenecké války 2. třídy
Medaile 30. výročí sovětské armády a námořnictva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v Pskově, v rodině potomků rolníků.

Jeho otec Alexander pracoval jako úředník ve Pskovské továrně, jeho matka Alexandra byla zdravotní sestra.[2][3]

Během druhé světové války, ve věku 18 let se dobrovolně přihlásil na frontu. Účastnil se bitev pro v baltských státech, poté byl převelen do Sachalinského vojenského okruhu a pokračoval ve vojenské službě v Poronajsku.

Vodíková bomba a řízené termojaderná fúze

V roce 1941 po přečtení knihy Úvod do jaderné fyziky projevil zájem o toto téma. Zatímco pobýval na Sachalinu, sám se vzdělával za pomoci knihovna technické literatury a vysokoškolských učebnic. V roce 1948 dostal za úkol připravit přednášku o jaderné fyzice. Během přípravy měl čas promyslet problém, což ho vedlo k sepsání dopisu Ústřednímu výboru KSSS. Z Moskvy přišel rozkaz vytvořit pro něj prostředí vhodné k práci. V hlídané místnosti vyhrazené pro něj napsal první článek, který poslal v červenci 1950 přes tajnou poštu na oddělení těžkého strojírenství Ústředního výboru.

Jeho návrh se skládal ze dvou částí. Za prvé navrhl vyrobení vodíkové bomby, založené na deuteridu lithném. V druhé části jeho práce popisuje jak získat elektřinu z řízené termonukleární fúze.

V roce 1950 byl Lavrentěv propuštěn z armády a vrátil se do Moskvy, kde vstoupil na Katedru fyziky Moskevské státní univerzity. O několik měsíců později byl povolán k ministrovi V. A. Machněvovi, zodpovídajícímu za jaderný průmysl a o několik dní později do Kremlu za předsedou výboru pro atomové a vodíkové zbraně Lavrentijem Berijou.

Po setkání s Berijou dostal Lavrentěv dostal nové bydlení a stipendium. Bylo mu dovoleno účastnit se přednášek a dostal přístup k odborné literatuře, současně mu byl k výuce matematiky přidělen profesor A. A. Samarskij (později akademik a držite titulu Hrdina socialistické práce).

V květnu 1951 získal Lavrentěv přístup k nově zahájenému Státnímu programu výzkumu fúze. Výzkumy ve fyzice plazmatu vysokých energií prováděné v Laboratoři přístrojové techniky SSSR, (později Kurčatovův institut), byly klasifikovány jako přísně tajné. Dále pokračovalo testování a vývoj fúzního reaktoru navrženého Andrejem Sacharovem a Igorem Tammem.

V srpnu 1953 Sovětský Svaz otestoval termonukleární hlavici založenou na deuteridu lithném. Na rozdíl od jiných fyziků podílejících se na vývoji nové zbraně, kteří obdrželi státní vyznamenání a hodnosti byl Lavrentěvovi odepřen vstup do laboratoře a byl nucen napsat projekt disertační práce bez přístupu do laboratoře a bez vědeckého poradce. Nicméně absolvoval s vyznamenáním na základě teoretické práce o řízené termonukleární fúzi.

Na jaře roku 1956 byl Lavrentěv poslán do Charkovské školy teoretické fyziky v Charkově a představil svou zprávu o teorii elektromagnetické pasti řediteli organizace Kyrillovi Sinelnikovi. V roce 1958 byla postavena první elektromagnetická past.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oleg Lavrentev na anglické Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. kharkov-online.com [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-19.
  2. Father of the hydrogen bomb - Oleg Lavrentiev.
  3. My world - mail.ru
  4. Подвиг народа. podvignaroda.ru [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.

Literatura

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.