Oldenburgovo

Pochází z Německa, z tehdejšího Vysokoškolského institutu pro ovocnářství v Geisenheimu. Jde o kříženec odrůd 'Hammersteinovo' × 'Baumanova reneta' vypěstovaný v roce 1897. První plody byly sklizeny v roce 1904.

Rozšířilo se hlavně v Německu, zejména na území bývalé NDR. V Československu se pěstovalo ve velkovýsadbách zejména v 50. a 60. letech a bylo doporučováno do zahrádek ve vyšších polohách.
V Německu byla tato odrůda využita k dalšímu šlechtění a vnikly tak odrůdy 'Alkmene', 'Clivia' a 'Ervin Baur'

'Oldenburgovo červené', 'Geheimrat Oldenburg', 'Geheimrat Dr. Oldenburg', 'Oldenburg'
(Název odrůdy jablek 'Duchess of Oldenburg' je synonymem pro odrůdu 'Charlamovski', která nemá s odrůdou 'Oldenburgovo' žádnou spojitost.)

Roste zpočátku středně silně, v plné plodnmosti slabě. Dobře obrůstá plodonosným obrostem, který je třeba v plné plodnosti regulovat zmlazovacím řezem. Nehodí se pro vyšší tvary než čtvrtkmen. Pro pěstování je nejvhodnějším tvarem vřetenovitý zákrsek. Je vhodné do stěn. Hodí se pro přeroubování.[1]

Plodí velmi brzy, pravidelně, hojně až velmi hojně. Plody jsou nasazeny ve shlucích. Sklízí se v polovině září, zralé plody padají. Konzumní zralosti dosahuje dva týdny po sklizni, vydrží do prosince, z vyšších poloh i déle.

Plody jsou kulovité až tupě kuželovité, střední, vyrovnané, z vyšších tvarů menší. Slupka je hladká, pololesklá, mastná, křehká. Barva slupky je světle zelená, později zlatožlutá, krycí barva červená tečkovaně žíhaná. Dužnina je bělavě nažloutlá až nazelenalá, křehká, sladce nakyslá, bez výraznějšiho aromatu. Chuť bývá hodnocena jako dobrá. [1]

Proti strupovitosti je málo odolné, ale proti padlí je velmi odolné. Plody z bujně rostoucích stromů jsou náchylné k hořké skvrnitosti. Proti mrazu je dostatečně odolné, ale po velkých úrodách mohou namrzat nedostatečně vyzrálé letorosty.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldenburgovo na Wikimedia Commons