Oldřichovská vrchovina
Oldřichovská vrchovina je geomorfologický okrsek Jizerské hornatiny o rozloze 16,45 km², nacházející se v její západní části. Je součástí rozvodní oblasti vymezující Lužickou Nisu a Smědou. Nejvyšším bodem je Špičák (723,6 m n. m.). Dalším vrcholům patří Kopřivník (598,1 m n. m.), Ostrý hřeben (713,5 m n. m.), Stržový vrch (710,0 m n. m.) nebo Oldřichovské sedlo (478 m n. m.). Vrchovina je zcela zalesněná, a to především smrkovými porosty, které se vyskytují v západních částech, a dále smíšenými až listnatými lesy na zbývajícím území. Na severním okraji se nachází Šolcův rybník, v němž žije rak říční (Astacus astacus) či škeble rybničná (Anodonta cygnea).[1]
| Oldřichovská vrchovina | |
|---|---|
 Oldřichovská vrchovina se Špičákem | |
| Nejvyšší bod | 723,6 m n. m. (Špičák) |
| Rozloha | 16,45 km² |
| Nadřazená jednotka | Jizerská hornatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Povodí | Lužická Nisa Smědá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oblast je součástí chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. Vede tudy také naučná stezka pojmenovaná Oldřichovské háje a skály. Zdejší terény využívají také příznivci horolezení.[1]
Odkazy
Reference
- DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Oldřichovská vrchovina, s. 327.
Literatura
- DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Oldřichovská vrchovina, s. 327.