Ojašio (SS-511)
Ojašio (SS-511) byla diesel-elektrická ponorka Japonských námořních sil sebeobrany. Byla to první japonská ponorka postavená od konce druhé světové války.[1] Ve službě byla v letech 1960–1976.
.jpg.webp) | |
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | ponorka |
| Zahájení stavby: | 25. prosince 1957 |
| Spuštěna na vodu: | 25. května 1959 |
| Uvedena do služby: | 30. června 1960 |
| Osud: | vyřazen 30. září 1976 |
| Následovník: | třída Hajašio |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 1150 t (na hladině) 1424 t (pod hladinou) |
| Délka: | 78,8 m |
| Šířka: | 7,0 m |
| Ponor: | 4,66 m |
| Pohon: | diesel-elektrický |
| Rychlost: | 13 uzlů (na hladině) 19 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka: | 65 |
| Výzbroj: | 4× 533mm torpédomet |
Stavba
Stavba lodi probíhala v loděnicích společnosti Kawasaki Shipbuilding Corporation v Kobe. Kýl ponorky Ojašio byl založen 25. prosince 1957, dne 25. května 1959 byl trup spuštěn na vodu a dne 30. června 1960 byla ponorka přijata do služby.
Konstrukce
Ponorka byla pojata konzervativně, s trupem doutníkového tvaru a dvoutrupou koncepcí. Byla však vybavena schnorchelem. Při její stavbě byla použita vysokopevnostní ocel SM 52. Její výzbroj tvořily čtyři 533 mm torpédomety HU-401. Vyhledávací radar byl typu SS-2, trupový sonar JQS-1 a JQO-1. Dále nesla systém elektronického boje BLR-1.
Pohonný systém byl diesel-elektrické koncepce. Tvořily ho dva diesely Kawasaki-MAN V8V22/30mMAL, jeden alternátor Fuji Electric SG-1 a jeden elektromotor Toshiba SM-1, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 13 uzlů při plavbě na hladině a 19 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 150 metrů.[1]
Odkazy
Reference
- OYASHIO submarine (1960) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- FONTENOY, Paul E. Submarines: An Illustrated History of Their Impact (Weapons and Warfare). [s.l.]: ABC-CLIO, 2007. Dostupné online. ISBN 1-85109-563-2. S. 339. (anglicky)
