Ojíř z Friedberka

Ojíř z Friedberka (německy Hoyer von Friedberg; † únor 1253^?[2]) byl německý rytíř a dvořan české krále Václava I. Do Čech přišel zřejmě z okolí Fuldy.[3]

Jezdecký portrét Václava I. v Gelnhausenově kodexu

Poprvé se Ojíř objevuje na listině z Pliseňska datované k roku 1229, kde se vyskytuje společně s pány Erkenberty ze Starkenberka. Následně vstoupili do služeb českého krále Václava I. a u dvora se těšili oblibě.[2] Na listinách krále Václava I. je zaznamenán prvně k roku 1233 jako svědek při věnování majetku řádu německých rytířů.[4] Do Čech rovněž přivedl tradici rytířských turnajů.[3] K roku 1237 zasadil Václav Novotný příhodu s fuldským opatem a císařem, o které se nachází zmínka v Dalimilově kronice, v níž Ojířovi kronikář zajistil proslulost. Fuldský opat totiž urazil krále Václava I., za což fuldského opata Ojíř praštil. Poté se strhla hádka mezi císařem a králem Václavem, jež vyústila v situaci, kdy Ojíř vytasil meč a vynutil si bezpečný odchod královy družiny.[5][4]

V roce 1241 se Ojíř zúčastnil válečné výpravy proti Tatarům.[7] K únoru roku 1249 klade Vratislav Vaníček darování hradu Bíliny Ojířovi králem Václavem I.[8] Bílina mu byla udělena buď dědičně, anebo ho Václav I. pouze jmenoval bílinským kastelánem. Podle Miloslava Sovadiny se jednalo o vyjádření vděku za věrné služby během povstání kralevice Přemysla.[4] Naposledy je Ojíř připomínán k prosinci roku 1249, když doprovázel Václava I. v Brně.[9] Datum úmrtí Ojíře není uváděno jednotně. Miloslav Sovadina předpokládá, že mohl Ojíř zemřít někdy v rozmezí leden 1250 – 16. srpna 1253.[9] Vratislav Vaníček se však domnívá, že Ojíř skonal již v únoru roku 1253.[8] Po Ojířově smrti se Václav I. rozhodl učinit nadání pro špitál sv. Františka v Praze za Ojířovu duši.[4]