Odo z Novary

V mládí vstoupil do kartuziánského řádu a po čase začal vykonávat funkci převora v kartouze Geirach ve Slovinsku. Dostával se však často do konfliktů s biskupem diecéze, ve které se jeho klášter nacházel. Odešel proto do Říma prosit papeže, aby mohl složit úřad. Když obdržel souhlas, uchýlil se do kartouzy Tagliacozzo a prožil zde zbytek života jako řadový mnich. Zemřel 14. ledna 1198.

Nedlouho po jeho smrti dal papež Řehoř IX. podnět k prozkoumání jeho života za účelem případné beatifikace. Závěry šetření popisují Oda jako skromného a příkladného člověka milujícího Boha.[1] Odo byl beatifikován až v roce 1859 papežem bl. Piem IX. a jeho liturgická památka byla stanovena na 14. leden. Za zázrak potřebný k beatifikaci, byla uznána ta skutečnost, že Tagliacozzo bylo jediným místem, které nebylo poškozeno během zemětřesení, které celé jeho okolí postihlo ve výroční den Odova úmrtí v roce 1784.