Odo z Cluny
Svatý Odo z Cluny (* kolem roku 878 u Le Mans – 18. listopadu 942 v Tours) byl druhý opat benediktinského opatství Cluny. Byl iniciátorem clunyjské reformy klášterů. V roce 1407 byl svatořečen.
Odo z Cluny | |
---|---|
Narození | 878 Le Mans |
Úmrtí | 18. listopadu 942 (ve věku 63–64 let) Tours |
Povolání | spisovatel, hagiograf, muzikolog, hudební skladatel a benediktinský mnich |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Funkce | Abbot of Cluny (Cluny) abbot of Saint-Pons-de-Thomières |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Církevně-politické okolnosti
Válečné výpady Saracénů na jihu a loupežné výpravy Vikingů na severu Evropy se dotýkaly také církevních institucí. Desetiletí strádání a nouze vedly k duchovnímu úpadku klášterů a hrozilo jejich zesvětštění. Clunyjské hnutí, které ovlivnilo celou Evropu, mělo vliv i na politické dění: mnoho papežů a biskupů šířilo reformní myšlenky založené na tezích Odona z Cluny, jenž měl až do sporů o investituru hrát významnou roli ve vzniklém sporu mezi papežskou a císařskou mocí.
Život
Odo byl nejprve panošem u dvora Viléma Akvitánského. Po svém vstupu do řádu svatého Benedikta roku 909 studoval v Tours a Paříži. Na kněze byl vysvěcen v benediktinském klášteře Baume-les-Messieurs.
Duchovní činnost
Roku 925 byl jmenován třetím opatem kláštera Aurillac, později však tento úřad přenechal svému koadjutorovi a následníkovi Arnulfovi.
Po smrti prvního opata Berna převzal Odo v roce 927 výhradní řízení kláštera založeného roku 909, nebo 910, který do té doby Berno vedl. Dbal na přísné dodržování řádových regulí, zavedl naprostou disciplinu, příkaz mlčení a velmi přísnou askezi. Odo přes odpor klášterních hodnostářů, avšak se souhlasem šlechty a Svatého stolce, dosáhl toho, že mnoho klášterů bylo podřízeno clunyskému opatství. Tím velmi vzrostl vliv reformních myšlenek.
Hagiografie
Odonův svátek je 18. listopadu, bývá znázorňován jako opat s knihou při službě chudým. Je patronem hudebníků. Je také vzýván v modlitbách za déšť a proti suchu.
Dílo
- Anne-Marie Bultot-Verleysen (vyd.): Vita sancti Geraldi Auriliacensis - Vita prolixior prima. Reihe: Subsidia Hagiographica No. 89, Édition critique, traduction française, introduction et commentaires; Société des Bollandistes, Bruxelles 1989, ISBN 2-87365-023-0.
- Dialogus de musica. In: Gerbert Scriptores. I, S. 251–264.
Literatura
- Biographisch-Bibliographische Kirchenlexikon (BBKL), heslo Odo von Cluny, svazek 6, řádky 1114-1115, autor Klaus Guth, https://web.archive.org/web/20070626200756
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Odo von Cluny na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Odo z Cluny na Wikimedia Commons
- Odo z Cluny
Předchůdce: Berno z Cluny |
Opat v Cluny 927 – 942 |
Nástupce: Pons z Cluny |