Observatoř Paranal

Vědecký potenciál observatoře je značný, hlavně díky zařízením, která byla vyvinuta a instalována v poslední době.

• Dalekohled Very Large Telescope (VLT) je tvořen čtyřmi hlavními dalekohledy se zrcadly o průměru 8,2 m umístěnými na umělé plošině hory Paranal. Při spolupráci s čtyřmi dalekohledy o průměru 1,8 m jich lze použít jako interferometr, pak se systém označuje jako Very large telescope interferometer (VLTI). Hlavní dalekohledy jsou stabilní, pomocné jsou přemístitelné po kolejnicích.[1] Mohou pracovat ve skupinách po dvou, třech nebo všechny najednou a zobrazit tak neuvěřitelně malé detaily. Jako příklad je uváděno rozlišení obou světel automobilu na vzdálenost Země – Měsíc. Při použití všech dalekohledů je výsledek obdobný jako při průměru zrcadla 16 m. Interferometr je určen pro studium úzkého výřezu oblohy.
• 2,6 m optický dalekohled s aktivní optikou v oblasti viditelného spektra VLT Survey Telescope (VST), je spřažen s kamerou 268 megapixelů.
• 4,1 m optický dalekohled v oblasti viditelného i infračerveného spektra Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy (VISTA), který byl navržen pro studium velké plochy oblohy, je umístěn na vrcholku sousední hory. Může být spřažen s kamerou se 67 megapixely. Byl uveden do zkušebního provozu v roce 2010. Oba poslední přístroje jsou zhotoveny pro fotografování velkých ploch oblohy.

Schéma dalekohledů VLT, VLTI a VST

Hlavní dalekohledy o průměru 8,2 m jsou umístěny v kompaktních, tepelně řízených budovách, které se otáčejí synchronně s dalekohledy. Tak jsou minimalizovány jakékoliv nepříznivé účinky na činnost zařízení. Původní názvy těchto velkých dalekohledů UT1 až UT4 byly změněny na Antu (Slunce), Kueyen (Měsíc), Melipal (Jižní kříž) a Jepun (Večernice) v jazyce mapuche, řeči místního indiánského národa.

Observatoř Paranal se nachází v pustém a odlehlém místě, kde není k dispozici ani voda. Ta se musí dovážet několikráte týdně cisternami z 120 km vzdáleného města Antofagasta. Denně se zde spotřebuje 60 000 litrů vody.[2]

Dříve se podobně dovážela i nafta do dieselagregátu pro výrobu elektřiny, ale od roku 2017 je observatoř napojena, společně s blízkým Extrémně velkým dalekohledem, na Chilskou národní elektrickou síť.[3]

Hlavní dominantou observatoře, odevšad viditelnou, jsou 4 hlavní dalekohledy (VLT). Budova pro ubytování personálu je naopak zanořena do terénu a je téměř přehlédnutelná. V observatoři je zaměstnáno okolo 200 lidí, asi 60 pracuje ve vědeckém provozu, 60 v technickém a zbytek ve službách (ostraha, stravování, údržba).

Technici a vědci sem přijíždějí na týdenní turnusy, na denní nebo noční směny. Vědci se podle smlouvy věnují po určitou dobu svému vlastnímu výzkumu a po zbytek času jiným, společným projektům. Podle kritérií vyvinutých na hodnocení efektivity vědecké práce je zdejší observatoř nejproduktivnější na světě. Očekává se, že množství překvapujících výsledků ještě přibude.[4][5][6][7][8]