Obrat akordu
Obrat akordu (nebo prostě obrat) je termín z oblasti hudební nauky. Používá se pro akord, který vznikne přeložením základního tónu o oktávu výš. Druhý nejnižší tón původního akordu se tak stává základním tónem vzniklého obratu.
Obraty akordu jsou
Příklad „obracení“ na úvod
Uvažujme o durovém kvintakordu C = c - e - g.
Přeložením základního tónu c „nahoru“ získáváme jeho první obrat: e-g-c. Podle intervalů, ze kterých je složen (tercie a sexta), se tento obrat kvintakordu nazývá sextakord.
Přeložením nového základního tónu e „nahoru“ získáváme druhý obrat: g-c-e. Podle intervalů, ze kterých je složen (kvarta a sexta), se tento obrat kvintakordu nazývá kvartsextakord.
O třetím obratu kvintakordu nemá smysl mluvit - vznikl by tím původní akord.
Význam obratů
Obraty obvykle zastávají stejnou harmonickou funkci, jako původní akord - proto jsou značené stejnou akordickou značkou. Jejich odlišnost (pokud nějaká zásadní existuje) je vyjádřena jejich základním tónem, který má v doprovodu pomocí akordů největší význam.
Lidské ucho, vycvičené odmalička evropským přístupem k harmonii, chápe základní tón opravdu jako "základ" akordu - jakýsi jeho "nejdůležitější" tón, na kterém je akord vystavěn. Pokud je na místo očekávaného základního tónu (například c u tóniky ve skladbě v C dur) použit jiný, zní to v lepším případě "neotřele" a skladbu to ozvláštňuje, v horším případě "nestabilně" a nabourává to harmonickou celistvost.
Příklad k významu obratů
Dobrým příkladem je běžná harmonizace sloky lidové písně následujícím sledem harmonických funkcí (akordů): tónika - subdominanta - tónika - dominanta - tónika (pod závěrečný tón).
U první tóniky je třeba upevnit vědomí posluchače, ve které tónině se skladba odehrává - očekáván je základní kvintakord, obrat by zněl (alespoň v lidové hudbě) podivně. U prostřední tóniky je již (co se týká charakteru a tóniny skladby) jasno, takže lze použít obrat tóniky. Dokonce je to žádoucí, aby skladba nepůsobila příliš "ukotveně" - použije-li se druhý obrat kvintakordu, pak zůstáváme se základním tónem u následující dominanty na stejném tónu, takže harmonie působí "dobře promyšleným" dojmem. U poslední tóniky pod závěrečný tón se u lidovky očekává jakési uzavření - návrat k základu celé skladby, a tím je rozhodně první stupeň tóniny skladby. Takže by měl být použit základní tvar tóniky, nikoliv obrat - ten by napovídal, že se možná ještě něco mělo dít dál, ale neděje.
Značení obratů
Jak již bylo uvedeno výše, obvykle se obraty značí stejnou akordickou značkou, jako základní akord. Pravidlem je to v případech, kdy nehraje příliš velkou roli, zda bude zahrán značený akord nebo některý jeho obrat.
Pokud je třeba jasně určit, že má být použít obrat, značí se akord zlomkem - nahoře je značka akordu, dole základní tón obratu.
V případě akordu (vizte úvodní příklad) se nutné použití obratu značí:
- pro první obrat
- pro druhý obrat
U septakordů, nonakordů (a vůbec akordů s větším počtem tónů) se často akord ve zlomkovém zápisu „rozkládá“ do základního tónu obratu a zbytku akordu, který se značí v čitateli zlomku bez použitého základního tónu. Ukazuje to následující příklad:
- - v akordu se tón d vůbec nevyskytuje, jedná se o zjednodušený zápis třetího obratu akordu .
