Oblasti tvorby tropických cyklón

Oblasti tvorby tropických cyklón se tradičně dělí do sedmi hlavních zón, které pokrývají severní Atlantik, severovýchodní, severozápadní a jihozápadní Pacifik, severní, jihozápadní a jihovýchodní Indický oceán. Nejaktivnější je zóna severozápadního Pacifiku, nejméně aktivní naopak zóna severního Indického oceánu. Ročně se po celém světě vytvoří průměrně 86 tropických bouří, z toho 47 se stane tropickou cyklónou (hurikánem/tajfunem/cyklónem) – bouří kategorie 1 nebo vyšší na Saffirově–Simpsonově stupnici, 20 pak intenzivní tropickou cyklónou (velkým hurikánem, supertajfunem) – bouří kategorie 3 nebo vyšší na Saffirově–Simpsonově stupnici.[1]

Světová meteorologická organizace (WMO) začala v devadesátých letech 20. století podporovat vznik regionálních specializovaných meteorologických středisek, které postupně vytvořily celosvětovou síť, která zajišťuje varování před přírodními katastrofami včetně tropických cyklón.[2] Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru je součástí programu od roku 1993,[2] australské Bureau of Meteorology od roku 1995,[3] Japonská metorologická agentura od roku 1997.[4] Vzhledem k rozmístění a působnosti regionálních středisek dělí WMO oblasti tvorby tropických cyklón poněkud podrobněji do celkem třinácti zón (viz mapa a přehled níže).

Rozdělení do zón dle WMO

Následující mapa ukazuje přehled zón podle dělení Světové meteorologické organizace (WMO) a umístění zodpovědných regionálních monitorovacích středisek a varovných center:[5]

Tabulka shrnuje údaje z výše uvedené mapy.[5] Poznámka: RSMC = regionální specializované meteorologické středisko (Regional Specialized Meteorological Center), TCWC = středisko varování před tropickými cyklónami (Tropical Cyclone Warning Centre).

ZónaPopisZodpovědná agenturaStřediska (RSMC a TCWC)
I-IIseverní Atlantik a východní PacifikNárodní centrum pro hurikány v USA (U.S. National Hurricane Center, NHC)RSMC Miami
IIIstřední PacifikStředopacifické centrum pro hurikány (U.S. Central Pacific Hurricane Center, CPHC)RSMC Honolulu
IVseverozápadní PacifikJaponská meteorologická agentura (Japan Meteorological Agency, JMA)RSMC Tokio
Vseverní Indický oceánIndia Meteorological Department (IMD)RSMC Nové Dillí
VIjihozápadní Indický oceánMétéo FranceRSMC Réunion
VII-XIjihozápadní Pacifik a jihovýchodní Indický oceánVII: Australian Bureau of MeteorologyTCWC Perth
VIII: Indonesian Agency for MeteorologyTCWC Jakarta
IX: Australian Bureau of MeteorologyTCWC Darwin
X: Papua New Guinea National Weather ServiceTCWC Port Moresby
XI: Australian Bureau of MeteorologyTCWC Brisbane
XII-XIIIjižní PacifikXII: Fiji Meteorological Service (FMS)RSMC Nadi
XIII: Meteorological Service of New Zealand, Ltd.(MetService)TCWC Wellington

Při porovnání výše uvedeného dělení podle WMO s „tradičním“ dělením zón zóna I odpovídá severnímu Atlantiku, zóny II a III severovýchodnímu Pacifiku, zóna IV severozápadnímu Pacifiku, zóna V severnímu Indickému oceánu, zóna VI jihozápadnímu Indickému oceánu, zóny VII, VIII a IX jihovýchodnímu Indickému oceánu a zóny X, XI, XII a XII jihozápadnímu Pacifiku.

Mimo zóny

Jižní Atlantik

V jižním Atlantiku se občas vyskytne tropická bouře, ale plně zformovaná tropická cyklóna je zde extrémně vzácným jevem. Jediný zaznamenaný případ je hurikán Catarina, který zasáhl pobřeží jižní Brazílie v roce 2004.

Středozemní moře

Ve Středozemním moři se občas vyskytují bouře, jejichž struktura připomíná tropické cyklóny, a jejichž intenzita se tropickým cyklónám blíží. Tyto bouře se nazývají medikány. Princip vzniku medikánu je podobný principu vzniku tropické cyklóny.[6] Medikán má sice mimotropický původ, ale vzniká nad otevřenými dostatečně teplými vodami z tlakové níže s nízkou teplotou v jádře, podobně jako subtropické cyklóny či některé anomální atlantické hurikány.[7] Příkladem takových bouří jsou medikán Numa z listopadu 2017 či medikán Zorbas ze září 2018.

Reference
  1. Chris Landsea. Climate Variability table — Tropical Cyclones [online]. Atlantic Oceanographic and Meteorological Laboratory, National Oceanic and Atmospheric Administration [cit. 2006-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Air Resources Laboratory. Regional Specialized Meteorological Centers (RSMC) with the specialization to provide atmospheric transport model products for environmental emergency response [online]. United States National Oceanic and Atmospheric Administration's Office of Oceanic and Atmospheric Research, February 10, 2011 [cit. 2013-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 16, 2013. (anglicky)
  3. Rsmc Melbourne. Wmo.int (1999-08-10). Retrieved on 2013-08-22.
  4. http://www.wmo.int/pages/prog/www/DPFSERA/documents/RSMC_TOKYO_2011.pdf
  5. Worldwide Tropical Cyclone Centers [online]. National Hurricane Center, National Oceanic and Atmospheric Administration, US Dept of Commerce [cit. 2019-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
  6. "Medicanes: cataloguing criteria and exploration of meteorological environments Archivováno 29. 3. 2019 na Wayback Machine". www.tethys.cat.
  7. ADGEO - redirect [online]. Dostupné online. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.