Obděnice (tvrz)

Starší panské sídlo v Obděnicích bývalo už na začátku třináctého století, ale stávalo pravděpodobně v sousedství kostela Nanebevzetí Panny Marie. Mladší tvrz je poprvé písemně doložena až v roce 1593, ale za jejího majitele je považován už Jan Jedlice z Obděnic, služebník Rožmberků připomínaný ve vsi v letech 1452–1475.[2] Statek po Janovi zdědil jeho příbuzný Kunrat z Petrovic. Dalšími držiteli se stali Mikuláš Smrčka ze Mnichu (roku 1504), Předbor z Radešína (1523) a Kateřina z Radešína, rozená z Vrchovišť, která Obděnice před rokem 1540 prodala Oldřichu Smrčkovi ze Mnichu. Oldřich zemřel před rokem 1557 a z jeho tří synů vesnice připadla nejstaršímu Jindřichovi. Od roku 1581 tvrz patřila Oldřichovi mladšímu, který snad byl Jindřichovým synem.[3]

Oldřich Smrčka ze Mnichu Obděnice roku 1593 prodal Jakubu Krčínovi. Nový majitel tvrz výrazně přestavěl, ale vedl spory s Jindřichem Doudlebským, kterému v Obděnicích patřily dvě usedlosti. Spory Jakub Krčín vyřešil v roce 1601, kdy koupil Petrovice i s oběma obděnickými grunty. Roku 1604 Obděnice po otci zdědila nejmladší dcera Johanka provdaná za Oldřicha Myšku ze Žlutic. Oldřich se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620, za což mu byl zkonfiskován majetek. Statek poté v roce 1623 koupila Polyxena z Lobkovic a Lobkovicové jej připojili k Vysokému Chlumci. Tvrz ztratila svou sídelní funkci a začala chátrat. Podle popisu z roku 1652 byly krovy ve špatném stavu a střecha potřebovala vyměnit.[3] Ještě v roce 1677 se na tvrzi bydlelo.[4] Střecha byla pokrytá šindelem a cihlami. Uvnitř bylo šest pokojů, jedenáct komor, čtyři suché sklepy, kuchyně a lednice. Během dalšího století však budovy zchátraly a změnily se ve zříceninu.[3]

Pozůstatky tvrze se nacházejí na pozemcích usedlosti čp. 2, 3, 25, 30, 34, 31 a 35, přičemž nejvýraznější části zdiva se dochovaly u prvních tří z nich. Dům čp. 24 patřil k nejlépe zachovaným částem tvrze, ale po roce 1946 byl opuštěn a zanikl. V jeho sousedství stávala ještě v roce 1899 věžová brána s klenutým průjezdem. V domě čp. 2 se nachází místnost s valenou klenbou s trojbokými výsečemi a hřebínky, zbytky černé kuchyně z roku 1599, druhotně použitý gotický sedlový portálek ze žuly a velké plochy renesančních omítek. Reliéf pozemků, zejména u domu čp. 34, dokládá existenci příkopu.[5]