Občanská neposlušnost

Občanská neposlušnost může být prováděna například (ne)účastí na určitých shromážděních, (ne)vyjadřováním se k určitým tématům, odmítnutím emigrovat, odmítnutím amnestie (trvání na řádném dokončení trestního řízení), odmítnutím pracovat (například stávka), paralyzovat řízení lpěním na byrokratických detailech, nevyvíjet očekávané patřičné úsilí nebo invenci, zesměšňovat různé symboly, neuposlechnutím výzvy například policisty, jiným způsobem se z pohledu autorit chovat provokativně či vyjadřovat neloajalitu.

Cíle občanské neposlušnosti mohou být obranné (například při nevymahatelnosti práva), reformní nebo revoluční. Občanská neposlušnost může být prováděna individuálně nebo organizovaně. Občanská neposlušnost není výlučně vázána na konkrétní ideologii nebo region.

Občanská neposlušnost je primárně zaměřená proti právním ustanovením a praktikám vnímaných jako nesprávné. Později se může obrátit i proti neutrálním ustanovením, protože:

• občan na základě averze k oficiální moci může začít vnímat aplikaci neutrálních ustanovení a následně samotných ustanovení úkorně,
• občan usiluje o celkové oslabení režimu.

V konkrétních případech může (ale nemusí) být občanská neposlušnost nelegální. Sankcemi za občanskou neposlušnost jsou primárně zákonné sankce a státní zvůle, sekundárně snížení míry společenského uplatnění a sociální exkluze. Nejvíc je občanská neposlušnost pronásledována v autoritatářských režimech, společnostech založených na úctě k tradicím a konvencím, v období válečného nebo výjimečného stavu.

V mnoha jurisdikcích (například v České republice) může být porušení zákonů během občanské neposlušnosti legální, pokud tento odpor směřuje k ochraně práv, hodnot a principů zaručenými nebo chráněnými normami nadzákonné právní síly (Ústava, Listina, nálezy Ústavního soudu, mezinárodní smlouvy).

Někteří pravicoví myslitelé (F. A. Hayek, Václav Klaus) považují instituce moderních forem kapitalismu za natolik dokonalé a disponující tolika účinnými demokratickými mechanismy, že v těchto okolnostech vnímají občanskou neposlušnost jako nežádoucí.^[zdroj?]

Podobnými ideami jsou například:

• idea nenásilí (teoretici Petr Chelčický, Tolstoj),
• idea přímé akce (teoretici Georges Sorel a částečně Friedrich Nietzsche s představou nadčlověka),
• idea mučednictví.

Přímá akce je ráznější, radikálnější a nevyhýbající se zásadnímu porušování zákonů a morálních požadavků. Aktivista při přímé akci může očekávat, že fakticky bezvýznamným činem uvolní skryté předpoklady a masově vyvolá nové formy jednání nebo prožívání, což povede k zásadním změnám. Touto představou může ospravedlňovat násilný čin (malé zlo vyvolá velké dobro).