Nyx

Nyx (genitiv Nykty, starořecky νύξ Núx, latinsky Nox) je v řecké mytologii personifikace noci náležející mezi prvotní božstva. V některých pramenech je popisována jako okřídlená či jedoucí na černě zahaleném voze doprovázeném hvězdami. Na Kypselově truhle byla zobrazena držící v náručí své syny Hypna a Thanata, spánek a smrt, v podobě malých chlapců.[1][2]

Nyx
Římská bronzová socha Nykty či Seléné, cca 100 př. n. l. - 100 n. l.
Význam	bohyně noci
Partner	Erebos
Rodiče	Chaos
Sourozenci	Erebos
Děti	Aithér, Hémerá a mnoho dalších
Římský ekvivalent	Nox
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podle Hésiodovy Theogoníe se zrodila společně s Erebem „Temnotou“ z Chaosu a poté se svým bratrem zplodila Aithéra „Jasné nebe“ a Héméru „Den“. Podle Bakchylida zplodila Nyx Hémeru společně s Chronem. Podle Homéra má moc nad bohy i lidmi a dokonce i sám Zeus jí obává. V pozdějších římských zdrojích, konkrétně u Ovidia a a Gaia Valeria Flacca, je zmiňována jako bohyně spojená s čarodějnictvím.[1][2]

Zeus potom se vzbudil a zuřil,
smýkal v paláci bohy a především po mně (Hypnovi) se sháněl,
byl by mě z nebeských výšin Zeus beze stop do moře svrhl,
mne však spasila Noc, jež nad bohy vládne i lidmi;
k té jsem jak prosebník prchl – i ustoupil Zeus, ač zuřil,
neboť se ostýchal provést čin nelibý kvapivé Noci.

—Homér, Ílias 14, 231

Vystupuje také v různých textech spojovaných s orfismem. Podle Aristofanovy hry Ptáci na počátku existoval Chaos, Erebos, Tartaros a konečně Nyx s černými křídly. Ta v nekonečných hlubinách Erebu snesla vejce bez zárodku, z kterého se poté, co přešly věky, zrodil prvotní Erós. V jiných pramenech je naopak dcerou Eróta-Fana či matkou Astra Planeta „Planet“.[1]

Nejsou doloženy žádné chrámy, které by byly zasvěceny Nyktě, ale je známo několik jejích soch a v pramenech je zmiňováno několik kultovních praktik s ní spojených. Pausaniás ve své Cestě po Řecku zmiňuje její orákulum na megarské akropoli, společně s chrámem Dionýsa Nyktelia „nočního“, Afrodité Epistrofie a Dia Konia, a její sochu v Efesu. Z doby římské je zmiňována oběť Noktě prováděná o 9. května o Lemuriích a sloužící k umlčení mrtvých, Publius Papinius Statius zmiňuje oběť černých býků Noktě a Vulcanovi.[1]