Nuno Espírito Santo

Narodil se v São Tomé, které bylo ještě součástí portugalské kolonie až do roku 1975. Svou fotbalovou kariéru zahájil v Vitórii SC ve městě Guimarães a od svých 20 let bojoval s veteránem Nenem o pozici brankářské jedničky. Díky jeho novému agentovi Mendesovi přestoupil na začátku ledna 1997 do týmu, hrajícího španělskou La Ligu, Deportivo de La Coruña,[1] Ale Nuno strávil tři z šesti sezón v Galicii na hostování, kvůli velké konkurenci v týmu. Nejdříve byl brankářskou jedničkou Jacques Songo'o (1996–1998), později José Francisco Molina (2001–02).

V letech 1999/2000, když byl na hostování v CP Mérida ve španělské druhé nejvyšší soutěži, získal Zamorovu trofej a pomohl týmu k šesté pozici v lize, ale kvůli nesrovnalostem v klubu Mérida sestoupila do Segunda División B.[2] Následující sezónu odešel na další hostování, tentokrát do CA Osasuna,[3] se kterou se udržel v nejvyšší španělské soutěži.[4]

FC Porto, které v té době trénoval José Mourinho, zaplatilo 3 miliony eur za to, aby se Nuno vrátil zpět do země v červenci 2002, jako součást výměny, v níž se Jorge Andrade připojil k Deportivu.[5] Během Taça de Portugal roku 2003 v zápase proti Varzim SC, mu bylo Mourinhem povoleno kopnout penaltu, kterou proměnil a pomohl tak týmu k výhře 7:0.[6] V květnu 2004 vyhrálo Porto Ligu mistrů UEFA, Nuno však do zápasů nenasoupil.[7] 12. prosince 2004 nahradil klubovou brankářskou jedničku Vítora Baíu během prodloužení finálového utkání Interkontinentálního poháru proti Once Caldas, které Porto vyhrála 8:7 po pokutových kopech; v lednu 2005 byl však prodán do ruského Dynama Moskva.[8]

V lednu 2007 se Nuno opět vrátil do Portugalska, když podepsal smlouvu s CD Aves,[9] se kterým sestoupil z Primeira Ligy. V červenci se vrátil do Porta, zde se ale stal opět jen brankářkou dvojkou, za brazilcem Heltonem.[10] I přes jeho skromný pobyt na hřišti, byl považován za vůdce klubu.[11]

V sezóně 2008/09 nahradil Nuno Heltona pouze ve čtyřech zápasech v lize, ale odehrál všechny zápasy domácího poháru, včetně vítězného finále proti Paços de Ferreira.[12]

Nuno reprezentoval Portugalsko na Letních olympijských hrách v roce 1996, odehrál čtyři zápasy za tým, který skončil na čtvrtém místě.[13] Byl také součástí mužstva, které reprezentovalo Portugalsko na Euru 2008, do zápasů však nenastoupil.[14]

Dne 21. června 2010 Porto oznámilo, že Nunova smlouva nebude prodloužena.[15] 36letý brankář řekl, že bude vždy podporovat Porto, i přestože odchází.[16] Po ukončení jeho kariéry se znovu připojil k bývalému trenérovi Jesualdu Ferreirovi a přestěhoval se s ním do Málagy, kde působil jako trenér brankářů; v listopadu 2010 spolu podepsali smlouvu v řeckém Panathinaikosu.[17]

V květnu 2012 vyhodilo Rio Ave svého manažera Carlose Brita a oznámili příchod Espírita Santa.[18] Ve své druhé sezóně Nuno dovedl tým až do finále Taça de Portugal a do finále Taça da Liga,[19] později se mu povedlo přes předkola postoupit až do základní skupiny Evropské ligy UEFA.

Espírito Santo podepsal jednoroční smlouvu s Valencií dne 4. července 2014 a nahradil tak Juana Antonia Pizziho.[20] 12. ledna 2015 souhlasil s prodloužením smlouvy až do roku 2018,[21] a dovedl tým na čtvrté místo La ligy v jeho první sezóně,[22] mezi největší úspěchy patřilo domácí vítězství 2:1 nad Realem Madrid a remízy 2:2 proti stejnému soupeři,[23][24] zatímco byl třikrát jmenován trenérem měsíce v La Lize.[25] Rezignoval 29. listopadu 2015 po porážce 0:1 proti Seville, po špatném zahájení sezóny v La Lize a Lize mistrů.[26]

Dne 1. června 2016 podepsal Espírito Santo dvouletou smlouvu s Portem, když nahradil bývalého trenéra Josého Peseiru.[27] 22. května následujícího roku však byl po sezóně, ve které skončil na druhém místě v lize, propuštěn.[28]

31. května 2017 bylo Espírito Santo jmenován novým hlavním trenérem týmu, hrajícího anglickou Championship, Wolverhamptonu Wanderers, kde podepsal tříletou smlouvu.[29] V listopadu byl zvolen nejlepším manažerem měsíce v soutěži, když jeho tým vyhrál všechny čtyři své zápasy, ve kterých vstřelil 13 branek.[30]

Espírito Santo dovedl klub, po šestileté nepřítomnosti, k postupu do Premier League[31] a získal titul v Championship dvě kola před koncem soutěže.[32] 10. července 2018 bylo oznámeno, že jeho smlouva byla prodloužena do roku 2021.[33]

Espírito Santo získal ve svém druhém měsíci v anglické nejvyšší soutěži ocenění pro nejlepšího trenéra měsíce v Premier League[34] poté, co jeho tým v září 2018 zůstal neporažený, získal čtyři body ze čtyř zápasů a inkasoval pouze jeden gól. Bylo to poprvé, co manažer Wolverhamptonu Wanderers získal toto ocenění.[35] Dne 4. května 2019 získal Espírito Santo čestný doktorát ve sportu na Wolverhamptonské univerzitě.[36]

Wolves skončili na sedmé příčce v sezóně; bylo to nejlepší klubové umístění v Premier League od sezóny 1979/80, kdy skončili na místě šestém. Wolves se také kvalifikovali do Evropské ligy poprvé od sezóny 1980/81.[37]

Espírito Santo 10. července 2020 se stal podruhé manažerem měsíce Premier League.[38] V sezóně 2019/20 dosáhl tým Espírita Santa podruhé za sebou sedmého místa v Premier League (s rekordním počtem 59 bodů pro Wolves v Premier League) a dostal se do čtvrtfinále Evropské ligy UEFA.[39]

Dne 13. září 2020, na začátku sezóny 2020/21, prodloužil Espírito Santo smlouvu v klubu až do léta 2023.[40] V říjnu se stal potřetí manažerem měsíce Premier League.[41] Dne 27. února 2021 odtrénoval Nuno své 102. utkání v Premier League jako hlavní trenér Wolves, a to remízu 1:1 proti Newcastle United v St James' Park a stal se tak nejdéle sloužícím trenérem Wolves v Premier League.[42]

Dne 21. května 2021 bylo na oficiálním webu Wolves oznámeno, že Espírito Santo opustí klub po vzájemné dohodě na konci sezóny.[43]

Deportivo de la Coruña

• Copa del Rey: 2001/02

Porto

• Primeira Liga: 2002/03, 2003/04, 2007/08, 2008/09
• Taça de Portugal: 2002/03, 2008/09
• Portugalský superpohár: 2003, 2004, 2009
• Liga mistrů UEFA: 2003/04
• Evropská liga UEFA: 2002/03
• Interkontinentální pohár: 2004

Individuální

• Zamora Trophy: 1999/2000 (Segunda División)

Wolverhampton Wanderers

• EFL Championship: 2017/18[32]

Individuální

• Manažer měsíce La Ligy: Září 2014, Prosinec 2014,[44] Únor 2015[25]
• Manžer měsíce EFL Championship: Listopad 2017[30]
• Manažer sezóny EFL Championship podle LMA: 2017/18[45]
• Manažer měsíce Premier League: Září 2018,[46] Červen 2020[47]