Novinářský průkaz

Novinářský průkaz je klasifikován jako jeden z průkazů totožnosti, která platí mezinárodně a slouží k identifikaci lidí pracující pro sdělovací prostředky, jako jsou noviny, televize a rozhlas. V zahraničí se označuje slovem PRESS legitimation. Má za úkol usnadnit práci lidem, jejichž náplní je informovat o dění kolem nás, tedy novinářů, redaktorů a zpravodajců.

MIROSLAV PETERKA průkaz Syndikát novinářů

V minulosti byl policisty respektován stejně jako poslanecká a nebo senátorská legitimace. Před druhou světovou válkou si mohl její držitel koupit celoroční jízdenku na všechny železniční tratě na území Čech se značnou slevou. Lístek první třídy měli dokonce novináři levnější, než poslanci a senátoři. To samé platilo i v Praze při koupi jízdenek na pouliční elektrické dráhy.[1]

Za socialismu měl podobu malé, červené knížky, velice podobné stranické legitimaci, dnes ji můžete získat už pouze jako sběratelskou kuriozitu, na on line aukcích, za vyvolávací cenu okolo 500 korun.

Dnes novinářský průkaz opravňuje ke vstupu na veřejné akce, kongresy, politická jednání, ale také třeba do válečné zóny – zde se může stát diplomatickým prostředkem, který může, v krajním případě, jejich držiteli zachránit život.

Novinářský průkaz poskytuje mnoho výhod, například volné vstupné na některé veřejné kulturní i sportovní akce, bezplatný vstup do tiskového střediska a na tiskové konference, využívání služeb tiskového střediska (využívání telefonu a internetu zdarma).

Někteří jedinci, nic nemající společného se žurnalistikou, snaží se těchto výhod využít. V roce 2014 upozornila Česká tisková kancelář, na masivní nárůst falešných novinářských průkazů. [2]Padělání průkazu je trestné a hodnotí se, jako padělání a pozměnění veřejné listiny, za které je trestní sazba od jednoho roku do šesti let. [3] 

Novinářský průkaz může získat každý řádný člen Syndikátu novinářů. Prvním krokem pro jeho získání je vyplnění formuláře s osobními údaji, jako je fotografie, jméno, datum narození, rodné číslo a pro jaké noviny či televizi pracuje. Po zaplacení poplatku 1400 korun je zaslán poštou a platí dva roky. Po uplynutí této lhůty se průkaz musí stejnou cestou obnovit.

Ne všude na světě je novinářský průkaz prostředkem snadnějšího otevírání dveří, kam se běžný smrtelník jen těžko dostane. V mnohých mimoevropských zemích se stává zdrojem persekuce, především pak v zemích, kde stále vládne totalita a cenzura. Například Čína se snaží vyhostit novináře píšící pro The New York Times, The Wall Street Journal a The Washington Post. Vláda vyzvala pracovníky těchto médií, jimž měla vypršet akreditace, aby do deseti dnů vrátili své novinářské průkazy a zemi opustili. Chce tak zabránit šíření skutečností a pravdivých informací, o situaci v této zemi, dále do světa. První místo mezi zeměmi, kde je za svou práci vězněno nejvíce novinářů získalo Turecko. Po pokusu o převrat, v roce 2016, bylo zatčeno více než 100 novinářů, zhruba 150 médií bylo uzavřeno a více než 700 novinářských průkazů zrušeno.[4]