Nová radnice (České Budějovice)

Vzhledem k šíři parcely tohoto domu se dá uvažovat o tom, že původně šlo o dva měšťanské domy, které byly později spojeny do jednoho. První zmínka o majiteli domu pochází z osmdesátých let 14. století, kdy ho vlastnil jistý měšťan Frolerch. Frolerch byl mezi lety 1392 až 1411 celkem čtyřikrát členem městské rady. Z majetkových přiznání vyplývá, že Frolerch později výrazně zchudl a dům od něj v roce 1411 koupil Jakub Brníř, v té době jeden z nejbohatších českobudějovických měšťanů. Jakub Brníř byl v letech 1415 s 1418 zaznamenán jako držitel úřadu purkmistra. V osmdesátých letech 15. století byla už majiteli domu rodina Reichensteinerů, která dům vlastnila hluboko do 16. století. V roce 1560 byl majitelem Jonáš Mathiasch, který se oženil s Annou Reichensteinerovou. Na konci 16. století získal dům opět přiženěním se Lorenc Vischner. V té době šlo o jeden z nejvýše ohodnocených domů ve městě. Také se o něm poprvé mluví jako o domu U Tří korun.[1]

Lorenc Vischner v roce 1611 zemřel a jeho bohatou vdovu si vzal Matyáš Kristaindl. Dům během třicetileté války dvakrát rychle měnil majitele a roku 1632 ho získal Hans Scharfender, povoláním hostinský. V roce 1654 už v domě U Tří korun fungoval hostinec, který o dva roky později koupil Valentin Mudry. Po smrti Valentina Mudry dům v osmdesátých letech koupil jeho švagr Georg Cornelius Todt, člen staré řemeslnické rodiny Todtů. Od něho ho na konci 17. století dům získal jeho zeť, sládek Gregor Haubner. V roce 1711 dům od sládka Haubnera koupil obchodník Ferdinand Schnarcher, který poté obchodování zanechal a věnoval se provozu hostince. Dům byl těžce poškozen při posledním velkém požáru Českých Budějovic, který vypukl přímo v sousedním Stolzově domě 8. dubna 1728. Na konci třicátých let daly Schnarcherovy dcery dům i se dvěma rudolfovskými dvory a polnostmi do dražby. Celý tento majetek koupil Antonín Hönig, jeden z tehdejších nejbohatších měšťanů, který dům U Tří korun poté odprodal svému zeti, od kterého ho poté koupil Josef Leeb.[2]

Rodina Leebů pak vlastnila dům téměř dalších sto let. Po smrti Josefa Leeba dům vlastnila jeho vdova Terezie. Od ní dům U Tří korun spolu s dvorem, který ležel někde před Pražskou bránou, zdědil její syn Tobiáš. Tobiáš v domě kromě hostince provozoval také kupecký krám a považoval se za obchodníka.

Od rodiny Leebů dům v březnu roku 1867 zakoupila městská rada. Dům nechala zbourat, z původních zdí téměř nic nezbylo. Stavbu budovy Nové radnice dokončil o deset let později stavitel Thomas Schwarz. Městská rada totiž nutně potřebovala nové prostory, jelikož se v roce 1878 do velké části sousedící radnice přestěhoval krajský soud. Poté, co se soud v květnu roku 1905 přesunul do nově vystavěného justičního paláce na Lineckém předměstí, prošel celý radniční komplex pak stavebními úpravami a Nová radnice během nich získala nové vnitřní dispozice.[3] V prostorách domu bylo v letech 1877 až 1903 také městské muzeum.[4]

Vrchní podlaží domu dále sloužily účelům radnice, ale prostory v přízemí v podloubí byly pronajímány. Za první republiky zde fungoval obchod se sportovními potřebami rodiny Schrabalů, který zde vydržel až do roku 1947. Po únoru 1948 zde krátce fungovala Městská cizinecká a propagační kancelář a poté Cestovní informační služba, předchůdce Čedoku. Od padesátých let už přízemní prostory nebyly významně využívány. V roce 1990 se do volných prostor Nové radnice dočasně přestěhovala Česká správa sociálního zabezpečení a Turistické, informační a mapové centrum.[5]

Centrální hala nové radnice

Na konci 90. let prošla budova rekonstrukcí, při které byla stavebně upravena a spojena se sousední radnicí. Dokončena byla v roce 2000. Z bývalého nádvoří se stala hala s ochozy, kolem kterých jsou pracoviště jednotlivých odborů magistrátu. Budova je též stavebně i mostem přes nádvoří propojena s budovou staré radnice a stavebně s budovou v České ulici. V přízemí je též podatelna.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nová radnice na Wikimedia Commons