Nováček Bubáček píše deník

Jaroslav Foglar uvádí, že námět pro knížku čerpal z humorných příhod ze skautského oddílu, který vedl – (Dvojky), literárně je upravil, rozvedl a další historky sám vytvořil a připsal je Vodomilovi Bubáčkovi. [2]

Kniha obsahuje 18 kapitol-příběhů z fiktivního deníku, který si píše skautský nováček, kterého provází smůla v životě i v oddílové činnosti. Humorné příhody vyprávějí o Bubáčkově rodině, jeho babičce, tatínkovi a strýci Kleofášovi, o Bubáčkově příhodách na skautském táboře, o jeho postrachu z tábora – chlapci zvaném Lemoun, aj.

U nás v oddíle je pořád plno legrace, smích se ozývá v klubovně i na výpravách, nemluvě už ani o táboře…A z tohoto oddílového legračení se zrodila i figurka Nováčka Bubáčka. Prvopočátek této postavičky byl v kterémsi našem chlapci – takytáborníkovi, který se vyznačoval různými neúmyslnými kousky, jež vzbuzovaly vždy salvy smíchu...Chlapci mu říkali pro jeho takytábornictví „věčný nováček“, a protože se jmenoval Horáček, říkalo se mu často i „Nováček Horáček“. Ale byl to hoch jinak dobrý, veselý, a neměl námitky jak proti této občasné přezdívce…tak proti historkám, jež jsem si v rámci jeho takytábornictví občas vymýšlel.

—Jaroslav Foglar[3]