Noční můra
Noční můra se nazývá zlý sen, který sužuje spícího během noci, nebo jeden z efektů spánkové paralýzy. V lidové tradici ji zpodobňuje přízrak, který sedne spáči na hruď a ztěžuje mu tak spánek. Člověk se probudí zadýchaný a zpocený.
Psychologie
Noční můry jako zlé sny se dostavují během „snové“ REM fáze spánku. Po probuzení si postižený noční můru jasně pamatuje. Noční můry se vyskytují u kohokoliv když je ve stresu.
Podobným fenoménem je noční děs, který se ovšem dostavuje v průběhu hlubokého NREM spánku, takže si jej postižený po probuzení zpravidla nepamatuje.
Původ slova
Výraz můra je odvozen od germánského slova mar, který lze přeložit jako přízrak.[1] Germáni si povšimli, že staří lidé často umírají ve spánku. Mar pro ně byla tajemná bytost, která si v noci odnese duši spícího. S tímto slovním základem pak jazyky naložily různě – například anglické nightmare doslovně znamená noční kobyla, původní význam anglického slova mare je ovšem noční démon nebo skřet, který své oběti mučí děsivými sny.
České slovo mor a jméno slovanského zosobnění smrti Morana pochází z tohoto slovního základu, etymologickou souvislost má i výraz mráz. Slovo můra je stejného původu, neboť motýl, který létá v noci, se zdál být lidem něčím zlověstným. Výraz můra – přízrak je tedy staršího původu než můra – noční motýl.
Noční můra jako přízrak je blízká upírovi, který se staročesky označoval jako morous.[2][3]
Odkazy
Reference
- LECOUTEUX, Claude. Trpaslíci a elfové ve středověku. Praha: Volvox Globator, 1998. ISBN 80-7207-118-1. Kapitola Elf a noční můra, s. 119–122.
- VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 196.
- STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha: Eminent, 2011. ISBN 978-80-7281-415-2. S. 55.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu noční můra na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo noční můra ve Wikislovníku
- Encyklopedické heslo Můra (mytologie) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích