Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (rusky Николай Николаевич Поликарпов; 8. června 1892, vesnice Georgijevskoje, Orlovská gubernie – 30. července 1944, Moskva) byl sovětský letecký konstruktér.
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov | |
---|---|
Narození | 28. květnajul. / 9. června 1892greg. Orel |
Úmrtí | 30. července 1944 (ve věku 52 let) Moskva |
Příčina úmrtí | karcinom žaludku |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Alma mater | Petrohradská státní polytechnická univerzita (od 1911) Orelský teologický seminář Lyceum S. N. Bulgakovova |
Povolání | letecký inženýr, inženýr, politik, pilot a konstruktér |
Zaměstnavatelé | Russo-Balt (od 1916) Dux (od 1918) CKB–39 (od 1929) CSKB-Progress (1939–1940) Nižněnovgorodský letecký závod Sokol Polikarpov Moskevský letecký závod č. 39 Taškentský mechanický závod |
Ocenění | Leninův řád (1935) Řád rudé hvězdy (1937) medaile Srp a kladivo (1940) Hrdina socialistické práce (1940) Leninův řád (1940) … více na Wikidatech |
Rodiče | Nikolaj Polikarpov |
Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Po absolvování gymnázia ve městě Orel studoval v Sankt-Petěrburgu na Polytechnickém institutu mechaniku, konstrukci lodí a letadel. Po získání diplomu v roce 1916 nastoupil do místní továrny zabývající se stavbou lodí a letadel.
V březnu 1918 přešel do Moskvy na centrální správu vojenského letectva, kde byl zodpovědný za zavádění letadel do sériové výroby a výstavbu nových továren k jejich výrobě.
Od srpna toho roku přešel do továrny Dux, která byla v té době největší sovětskou společností vyrábějící letadla. Zde zodpovídal za konstrukci a zkoušky materiálů. Koncem roku byl letoun Dux R-1 (přestavba stroje De Havilland D.H.4) připraven k létání, avšak chyběly ještě motory.
Polikarpov se v roce 1919 stal členem Technické Komise vojenského letectva a pracoval zde v několika výborech. V lednu převzal Polikarpov konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých pracovníků zrušené firmy Dux. Vyvíjela se tu menší verze letounu Dux R-1 vybavená motory Liberty 12. První vlastní konstrukcí byla stíhačka Polikarpov I-1, samonosný jednoplošník. Protože Polikarpov nebyl členem komunistické strany, byl za krátký čas této vedoucí funkce zbaven.
V říjnu 1929 byl Polikarpov uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Po dvou letech čekání na vykonání rozsudku byl přemístěn do speciální konstrukční kanceláře OGPU (známé jako „Šaraška“) ve věznici Butyrka a rozsudek byl změněn na 10 let nucených prací. V červnu 1931 byl na základě amnestie společně s dalšími odsouzenými propuštěn. V Butyrce společně s Dmitrijem P. Grigorovičem pracoval na vývoji letounu Polikarpov I-5. V dalších letech pracoval i v konstrukční kanceláři Andreje Tupoleva.
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov zemřel v roce 1944 na následky rakoviny žaludku.
Ocenění
- Polikarpov obdržel četná sovětská vyznamenání a ocenění včetně Stalinovy ceny (1941, 1943) a titulu Hrdina socialistické práce (1940). Dvakrát získal i Leninův řád.
- Ve měste Orel mu byl postaven památník,[1] pamětní desky jsou umístěny na místech, kde žil.
- Po N. N. Polikarpovovi je pojmenován štít na Pamiru a náměstí a ulice v různých ruských městech.
Letadla N. N. Polikarpova
Nejznámějšími typy Polikarpovových strojů jsou Polikarpov Po-2 (1927), I-15 a Polikarpov I-16 (1933), první moderní stíhač se zatahovacím podvozkem. Polikarpov se podílel na vývoji téměř 70 různých typů letadel. V roce 1943 se stal profesorem na Centrálním aerodynamickém institutu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Поликарпов, Николай Николаевич na ruské Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Nikolajevič Polikarpov na Wikimedia Commons
- Životopis N. N. Polikarpova
- Sovětská stíhačka Polikarpov I-16