Niklaus von Hagenau

Niklaus von Hagenau, narozen jako Niklas Zimmerlin (* 1445/1460 - před r. 1538) byl pozdně gotický německý sochař. Další uváděné varianty jeho jména jsou: Niclas Hagenauer, Niklaus Hagenauer, Niclas Hagnower, Niklaus Hagnower, Niclas von Hagenau, Nicolas de Haguenau.

Niklaus von Hagenau
Narození1445
Haguenau
Úmrtí1538 (ve věku 92–93 let)
Štrasburk
Povolánísochař
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Niklaus von Hagenau, vyřezávaná část Issenheimského oltáře

O životě sochaře je málo údajů. Je patrně identický s "Mistrem Nicklausem ze Štrasburku", kameníkem, který dostal roku 1472 objednávku na zhotovení kamenného kříže pro hřbitov u kostela sv. Jiří v Hagenau. Jeho bratři, kteří s ním spolupracovali, se jmenovali Veit (Zimmerman) a Paul. Je pravděpodobné, že v letech 1485 - 1493 pracoval Niklaus v jiných městech a seznámil se s tvorbou nizozemského sochaře Nicolause Gerhaerta van Leyden, navštívil Ulm a přes Chur se vrátil do Alsaska. Zde se svými bratry Veitem a Paulem začal pracovat pro biskupa Albrechta v Saverne. V roce 1493 Niklaus a Veit zakoupili občanská práva ve Štrasburku. V letech 1495 - 1553 je dům v Korduangasse č. 1 uváděn jako dům sochaře (a také tesaře) Nicklause Hagenowera a později jeho vdovy s dcerou. Roku 1522 převzal opatrovnictví dvou dětí. Roku 1538 je jeho žena uvedena jako vdova a majitelka stánku s perníkem.

Dílo

Niklaus von Hagenau je autorem centrální vyřezávané části Isenheimského oltáře v Colmaru, jehož malovaná křídla jsou dílem Matthiase Grünewalda. Sochy bylay viditelné až po otevření vnějších i vnitřních křídel oltáře. Znázorňují sedící figuru sv. Antonína Velikého, na levé straně sv. Augustina a vpravo sv. Jeronýma a u nohou sv. Augustina klečícího donátora oltáře Guy Guyerse. Méně hodnotné řezby predely, zobrazující polopostavy Krista a apoštolů, nejsou jeho dílem a nesou signaturu S. Beichel.[1]

Issenheimský oltář

Známá díla
  • 1493-1494 fragmenty hrobky štrasburského biskupa Albrechta von Pfalz-Morbach, chapelle de la Vierge, collégiale de Saverne
  • Predela s Oplakáváním Krista, collège Saint-Étienne de Strasbourg
  • kolem r. 1500 Hlavní oltář katedrály ve Štrasburku, dřevo (zničen, fragmenty v Musée de l’Œuvre Notre-Dame)
  • kolem r. 1500 Issenheimský oltář, přední strana s řezbami, dřevěné sochy sv. Antonína Velikého, Augustina, Jeronýma, lipové dřevo, Colmar, Musée Unterlinden[2]
  • kolem r. 1500 Sv. Antonín Eremita, ořechové dřevo, výška. 114 cm, New York, The Cloisters
  • Hlava Krista, Ukřižování ze Saverne, Église Saint-Georges de Sélestat

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Niklaus von Hagenau na německé Wikipedii a Nicolas de Haguenau na francouzské Wikipedii.

  1. Piero Bianconi (ed.): L'opera completa di Grünewald (= Classici dell'arte. Bd. 58, ZDB-ID 1117369-5). Rizzoli, Mailand 1972.
  2. Isenheimer Altar, Musée Unterlinden

Literatura
  • Victor Beyer, « Hagenauer Nicolaus (ou Nicolas de Haguenau) », in Nouveau dictionnaire de biographie alsacienne, vol. 14, p. 1376, Fédération des sociétés d'histoire et d'archéologie d'Alsace, ISBN 978-2-85759-046-0
  • Peter Barnet, Nancy Wu: The Cloisters. Medieval Art and Architecture. Metropolitan Museum of Art u. a., New York NY u. a. 2005, ISBN 1-588-39176-0 On line
  • Cécile Dupeux, Musée de l'Œuvre Notre-Dame (Strasbourg, France), Musées de Strasbourg, 1999, s. 68-70, ISBN 2866562232
  • Ingeborg Krummer-Schroth: Hagenauer, Nikolaus. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 7, Duncker & Humblot, Berlin 1966, ISBN 3-428-00188-5, S. 484 f. On line
  • Axel Schenck: Künstlerlexikon. Biographien der großen Maler, Bildhauer und Baumeister. Band 1: Hans von Aachen - Filippino Lippi. (= Rororo-Handbuch 6165). Rowohlt, Reinbek bei Hamburg 1973.
  • Max Seidel: Der Isenheimer Altar von Mathis Grünewald. Sonderausgabe. Belser, Stuttgart u. a. 1990, ISBN 3-7630-1249-4.
  • Axel Schenck, Künstlerlexikon, 1973, Rowohlt Taschenbuch Verlag GmbH, Reinbek bei Hamburg

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.