Nicolaus II. Bernoulli
Nicolaus II. Bernoulli (6. únor 1695, Basilej - 31. červenec 1726, Petrohrad) byl švýcarský právník a matematik, člen slavného matematického rodu Bernoulli.
| Nicolaus II Bernoulli | |
|---|---|
.jpeg.webp) | |
| Narození | 27. lednajul. / 6. února 1695greg. Basilej |
| Úmrtí | 31. července 1726 (ve věku 31 let) nebo 29. července 1726 (ve věku 31 let) Petrohrad,  Ruské impérium |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Bydliště | Stará švýcarská konfederace |
| Alma mater | Univerzita v Basileji |
| Povolání | matematik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Bernská univerzita Padovská univerzita Petrohradská státní univerzita |
| Rodiče | Johann Bernoulli a Dorothea Falkner |
| Rod | Bernoulliovi |
| Příbuzní | Daniel Bernoulli, Johann II Bernoulli a Anne Catherine Bernoulli (sourozenci) Jacob Bernoulli (strýc) Nicolaus Bernoulli (strýc) Hieronymus Bernoulli (strýc) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl nejstarší ze tří synů matematika Johanna Bernoulliho. Už v dětství se naučil několik jazyků a od svých třinácti let studoval matematiku a právo na univerzitě v Basileji. V roce 1711 promoval z filosofie, v roce 1715 se stal licenciátem v oblasti práva. Působil jako domácí učitel v Benátkách a v letech 1717-1719 byl profesorem matematiky na univerzitě v Padově.
Nicolaus pracoval jako asistent svého otce, pomáhal mu zejména s korespondencí, která byla tehdy velmi závazná a byla formou vědecké komunikace té doby (jako dnešní odborné časopisy). Podílel se zejména na sérii dopisů s anglickým matematikem Brookem Taylorem týkající se slavného prioritního sporu mezi Newtonem a Leibnizem. Nicolaus při té příležitosti formuloval důležité teze o křivkách. Krom tématu křivek se věnoval i diferenciálním rovnicím a teorii pravděpodobnosti.
Se svým bratrem Danielem cestoval po Francii a Itálii, když roku 1725 dostali oba pozvání do právě založené Petrohradské akademie. Nicolaus však zemřel pouhých 8 měsíců po příjezdu do Petrohradu.[1]
