Niccolò III. d'Este

Narodil se ve Ferraře jako syn Alberta d'Este a jeho druhé manželky Isotty Albaresani. Vládu nad městem zdědil v roce 1393, když mu bylo deset let. Jako nezletilý byl veden regentskou radou podporovanou Benátskou republikou, Florencií a Bolognou.

V roce 1395 byla vojska regentské rady napadena v bitvě u Portomaggiore Niccolovým příbuzným Azzem X. d'Este, potomkem Obizza II. d'Este, který napadl Niccolovo právo vládnout ve Ferraře kvůli jeho nelegitimnímu narození, přestože jej otec legitimizoval. Azzovy žoldnéřské síly však byly v bitvě poraženy a sám Azzo se dostal do zajetí a následně byl uvězněn Astorrem I. Manfredim velitelem sil regentské rady, čímž byla odstraněna hrozba pro Niccolovu vládu.

V roce 1397 se oženil s Gigliolou da Carrara, dcerou Francesca Novella da Carrara, pána Padovy.

V roce 1403 se připojil k lize zformované proti milánskému vévodovi Gianovi Maria Viscontimu, který byl papežem Bonifácem IX. jmenován generálním kapitánem papežské armády. V roce 1405 postoupil rodové pozemky předků poblíž Este Benátkám.

V roce 1410 mu bojový mistr Fiore dei Liberi věnoval své pojednání Fior di Battaglia. V roce 1413 podnikl pouť do Svaté země. V roce 1416 ovdověl a v roce 1418 se znovu oženil s Parisinou Malatestou, dcerou Andrea Malatesty. O dva roky později, v obavě z ambicí Filippa Maria Viscontiho, mu postoupil majetek Parmy.

V roce 1425 nechal Niccolò popravit na základě obvinění z cizoložství jak svou manželku Parisinu, tak i svého nemanželského syna Uga, a nařídil, aby všechny ženy v jeho doménách, které byly shledány vinnými z cizoložství, byly usmrceny. Tento příkaz však musel zrušit, když zjistil, že by se Ferrara vylidnila. V témže roce byl opět vrchním velitelem protiviscontiovské ligy. V roce 1429 byl jeho nemanželský syn jmenován jeho dědicem.

Role Niccola jako prestižního vůdce v Itálii byla potvrzena, když bylo jeho město v roce 1438 vybráno za sídlo koncilu.

Niccoló měl potomky s nejméně jedenácti různými ženami.

Poprvé se oženil v červnu 1397 s Gigliolou da Carrara, dcerou Francesca Novella da Carrara, pána Padovy. Spolu žádné děti neměli.

V roce 1418 se podruhé oženil s Parisinou Malatestou, dcerou Andrea Malatesty. 21. května 1425 ji dal za údajný poměr s jeho nemanželským synem Ugem popravit. Měl s ní tři děti:

• Ginevra d'Este (1419–1440)
• Luzia d'Este (1419–1437)
• Albert Karel d'Este (1421)

Potřetí se oženil v roce 1429 oženil s Ricciardou ze Saluzza, dcerou markraběte Tomáše III. ze Saluzza. S ní měl dva syny:

• Herkules I. d'Este (1431–1505)
• Zikmund d'Este (1433–1507)

Niccoló měl také několik nemanželských dětí:

• Ugo d'Este (1405–1425)
• Meliaduse d'Este (1406–1452)
• Leonello d'Este (1407–1450)
• Borso d'Este (1413–1471)
• Albert d'Este (1415–1502)
• Isotta d'Este (1425–1456)
• Beatrix d'Este (1427–1497)
• Rinaldo d'Este (1435)
• Blanka Marie d'Este (1440–1506)
• Gurone d'Este (?–1484)
• Kamila d'Este

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niccolò III d'Este, Marquis of Ferrara na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Niccolò III. d'Este na Wikimedia Commons

Předchůdce: Albert

Ferrarský markýz Niccoló III. 1393–1441

Nástupce: Leonello