Nižegorodci

(1. obraz - krajina za Nižním Novgorodem) Před venkovským zájezdním hostincem se sedláci a selky veselí, tančí a zpívají vlasteneckou píseň (Pohasnul slunečka žár… Naše vlasti drahá). Nádvorník zpravuje lid o tom, že k hostinci přicházejí jakýsi kupec a bojar; venkované raději hospodský dvůr urychleně opustí. Vstupují kupec Volkov a mladý bojar Kuratov, kteří se náhodně sešli na cestě. Kupec si brzy získá bojarovu důvěru a ten se mu svěří nejen se svým ryze vlasteneckým smýšlením, ale též s nešťastnou láskou k Olze, dceři knížete Borovského, straníka krále Zikmunda a nepřítele rodiny Kuratovů (árie Světa dražší božího mně děva milostná). Oba směřují do Nižního Novgorodu, ale Kuratov má nejprve navštívit statek Borovského. Nese totiž knížeti dopis od generála Goncevského, ve kterém je Borovský žádán, aby přesvědčil nižněnovgorodské měšťany k podpoře kralevice Vladislava. Současně doufá, že se tam setká s Olgou.

Kupec Volkov tedy odchází sám; brzy však přibíhají lidé vyděšení tím, že čtyři sloužící knížete Borovského Volkova přepadli a chtějí jej zabít. Venkované se ze strachu před svým pánem nechtějí do šarvátky zapojit, bojar Kuratov však spěchá kupci na pomoc a zachrání ho. Pak odchází k Borovskému; venkované jej prosí, aby knížeti dosvědčil, že se nijak nepokoušeli jím nařízené vraždě zabránit (sbor K zemi skláníme se tobě, u knížete zastup nás).

(2. obraz - síň ve dvorci knížete Borovského) U Borovského hodují hosté, mezi nimi polští vojáci, a provolávají slávu Zikmundovi (sbor Vivat! vivat! Již chopte číše). V tu chvíli přichází podkoní sdělit Borovskému, že jeho vražedný úklad byl překažen. Kníže vysvětluje hostům, oč se jedná: kupec vezl do Nižního Novgorodu provolání patriarchy Germogena s výzvou k protipolskému odporu. Všichni jsou rozhněváni a chtějí pronásledovat bojara, který svým zásahem vraždu zmařil. Vtom však přichází Kuratov sám. Není u knížete vítán, ale je chráněn jako posel Goncevského. Kníže čte Goncevského instrukce a s Kuratovem se usmíří. Vzápětí se však opět neshodnou, když Borovský by chtěl přesvědčit Nižegorodce násilím, Kuratov pak argumenty o blahu vlasti (duet Mečem já a ohněm s nimi bych rozmlouval). Veselice pokračuje představením muzikantů, pěvců a šašků (sbor Bouře krutá s půlnoci k ránu rozbouřila). Poté se Borovský loučí s hosty a společně s Kuratovem odcházejí do Nižního Novgorodu (sbor Pouti příjemné kníže přejem tobě).

(Sad okolo zámku knížete Borovského v Nižním Novgorodě) V zahradě hovoří Borovského dcera Olga se svou důvěrnicí Xenií. V domě je hostem Kuratov, do něhož je Olga odedávna zamilována, nezná však důvod jeho nynější návštěvy (árie Ach kam zašly nám, kde se schovaly). Xenie se domnívá, že snad přijel na námluvy a že se mu podařilo překonat otcův odpor, a proto nabádá Olgu k optimismu (árie a duet Nežaluj přes příliš). Po cestě za plotem však přichází Borovský s podkoním a obě ženy z úkrytu vyslechnou, že situace se má zcela jinak. Borovského nenávist ke Kuratovovi nijak nepominula, navíc se obává, že bojar může prozradit jeho plány ("znám jemu každý kon můj černý"), a proto jej svému podkonímu nařizuje zabít (kvartet Hněvem hruď se mi bouří zlou křečí… Srdce úžas naplňuje, hrozný los je můj).

Olga a Xenie jsou zdrceny; Xenie běží Kuratova varovat, ale ten se právě objeví sám. Padnou si s Olgou do náruče a vyznávají si lásku. Protože na obměkčení Borovského není naděje, přemlouvá Kuratov Olgu, aby s ním uprchla. Ta se obává otcova hněvu a odmítá, současně však Kuratova neurčitě varuje před úklady o jeho život, o nichž se doslechla (rozsáhlý duet Můj pane: - Kdo to volá mě?.. Když mne miluješ srdcem horoucím). Kuratov odchází před přicházejícím Borovským. Olga má brzy příčinu litovat svého rozhodnutí: otec jí oznamuje, že generál Goncevský požádal o její ruku a že on mu hodlá vyhovět bez ohledu na dceřinu vůli. Xenie a služky odvádějí zdrcenou Olgu (sbor Kam se poděla blahá veselosť).

(Náměstí v Nižním Novgorodě, před Kuratovovým palácem) Na náměstí se na vyzvání bojarů shromáždil lid města (sbor Čemu statní bojarové pozvali as k roku nás). Před lid předstoupí Borovský, Kuratov i Kuzma Minin-Suchoruký (který se předtím vydával za kupce Volkova). Minin předkládá lidu poselství, které nesou Borovský a Kuratov (Poklona vám, pravoslavní, má), totiž výzvu k tomu, aby se měšťané Nižního Novgorodu – stejně jako dříve Moskvané – poddali kralevici Vladislavovi. Minin však radí nevěřit polským slibům, zvláště s ohledem na násilné tažení krále Zikmunda. V tomto názoru jej podpoří i Kuratov (zpěv Komu k rodné vlasti láska v ňadrech plane). Kníže Borovský po straně zuří. Minin vyzývá lid k tažení na Moskvu, věnuje na to svůj majetek a svým jednáním strhne bojary i váhající lid (sbor Rádi bychom k radě tvojí).

Poté, co se dav rozejde, Borovský pověřuje svého podkoního a další tři poddané, aby Kuratova zabili, a sám odjíždí rychle do Moskvy přidat se k polskému vojsku. Ti bojara skutečně napadnou, když vychází z paláce, ale lid se seběhne a útočníky přemůže. Raněný podkoní prozradí veřejně Borovského plány na vraždu Kuratova i jeho spojenectví s králem Zikmundem. Rozzuřený dav vyplení Borovského dům; knížete sice nenajdou, ale přivlečou Olgu. Nejprve ji chtějí jako dceru zrádce vlasti uvěznit, ale když Xenie prozradí, že Olga je nevěstou polského generála, hodlají ji oběsit. Přestože na její pomoc přispěchají Kuratov a poté i Minin, lid trvá na svém. Teprve když jej Minin přesvědčí, že Olga není nevěstou Poláka, ale bojara Kuratova, uvolí se ji dav propustit, ale pod podmínkou, že se s ní Kuratov okamžitě ožení v místním kostele. Modlitby za novomanžele se prolínají s modlitbami za zdar výpravy k Moskvě (sbor V prach koříme se, bože všemohoucí!).

(1. obraz – nádvoří kláštera poblíž Moskvy) Kuratov nechal svou novomanželku Olgu v bezpečí v klášteře a sám odejel s vojskem k Moskvě. Olga jej očekává (recitativ Dva prošly měsíce z těch čas a árie Mračivý byl den, plný trapných dům… Z pole dálného se vrátí). Nepřichází však Kuratov, nýbrž Olžin otec kníže Borovský. Nejprve se snaží dceru přesvědčit, aby s ním odešla k Polákům, nechala sňatek s Kuratovem zrušit a vzala si knížete Goncevského. Když však Olga rozhodně odmítá, tváří se Borovský, že jen zkoušel její lásku. Přesvědčí ji, že se s Kuratovem smířil a že ji přišel vyzvednout jeho jménem, aby ji odvezl k manželovi. Olga mu uvěří a odchází s ním (duet Rozkoší tolika jsem se dnes dočkala).

(2. obraz – nádvoří Kremlu) Polské vojsko, u nějž se nachází i Borovský s Olgou, je obleženo v Kremlu a trpí únavou, hladem a nemocemi (sbor Hlad nás zmáhá drahnou dobu). Olga si vyčítá, že uvěřila zrádným slovům svého otce. Brzy na to se dozvídá, že její otec byl na hradbách Kremlu zastřelen, a odbíhá k jeho mrtvole.

Stráže vpouštějí do Kremlu vyslance ruských obléhatelů. Je jím Kuratov, který nabízí obležencům příměří a volný odchod, pokud složí zbraně. Vyčerpaní Poláci s nadšením přijímají. Kuratov vítá ukončení bojů, přitom však želí Olgy, kterou považuje za mrtvou (árie Zdráv buď, Kremle! Rusi slávo!). Ta se však vrací a manželé se radostně shledávají (duet Těžko uvěřit v radost takovou). Odcházejí spolu do chrámu pomodlit se za Olžina otce. Na jeviště slavnostně přichází vítězné ruské vojsko v čele s knížetem Požarským (sbor Sláva tobě Rusi otcovská!

• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 180.
• REITTEREROVÁ, Vlasta. Nápravník Eduard. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 354–356.
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1156–1157.

• Libreto Nižegorodců v českém překladu na projektu Kramerius