Nenewtonská tekutina

Nenewtonské látky (nelineárně viskózní látky) jsou takové látky, u kterých není rychlost deformace úměrná napětí. Neplatí tedy Newtonův zákon viskozity.

Chování dané nenewtonské látky je určeno tehdy, je-li známá závislost

${\displaystyle D=D(\tau ),}$

tzn. závislost rychlosti deformace ${\displaystyle D}$ na napětí ${\displaystyle \tau }$. Chování látky lze určit také z inverzního vztahu, tzn. ${\displaystyle \tau =\tau (D)}$. Tyto závislosti se nazývají rovnicemi toku dané látky.

Pro přibližný popis chování nenewtonovských látek lze použít různé rovnice toku, např. rovnici Ostwaldovu-de Waeleovu

${\displaystyle D={\frac {\tau ^{n}}{2\eta ^{\star }}}.}$

Pro ${\displaystyle n=1}$ se jedná o rovnici newtonské látky a ${\displaystyle \eta ^{\star }}$ vyjadřuje (v tomto případě) viskozitu. Avšak pro ${\displaystyle n\neq 1}$ má ${\displaystyle \eta ^{\star }}$ jiný fyzikální rozměr než viskozita ${\displaystyle \eta }$. V takovém případě již k popisu chování látky nestačí pouze viskozita, ale potřeba určit další veličiny (materiálové konstanty). Použitím tohoto vztahu lze popsat reologické vlastnosti některých jednoduchých nelineárně viskózních látek.

Rychlost deformace nemusí záviset pouze na napětí, ale také na době, po kterou napětí působí. Pokud se rychlost deformace s dobou působení stálého napětí zvětšuje, pak hovoří se o tixotropní látce. Jestliže se s dobou působení napětí rychlost deformace zmenšuje, hovoří se o reopexní látce.

Model nenewtonské látky je vhodný především k popisu tekutin, resp. kapalin – hovoří se pak o nenewtonské tekutině, popř. o nenewtonské kapalině.

Krev je jedním z příkladů nenewtonovské kapaliny. Separovaná krevní plasma ovšem newtonovskou kapalinou je.[1]