Nelson Pereira dos Santos

Nelson Pereira dos Santos (22. října 1928 São Paulo – 21. dubna 2018 Rio de Janeiro) byl brazilský filmový režisér, deníkem Guardian označený za „otce brazilské kinematografie“.[1]

Nelson Pereira dos Santos
Narození	22. října 1928 São Paulo
Úmrtí	21. dubna 2018 (ve věku 89 let) Rio de Janeiro
Příčina úmrtí	rakovina jater
Alma mater	Institut des hautes études cinématographiques Univerzita São Paulo
Povolání	filmový režisér, scenárista, střihač a herec
Ocenění	Řád za kulturní zásluhy (2003) komtur Řádu Rio Branco
Děti	Ney Santanna
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystudoval právo a žurnalistiku na Univerzitě São Paulo a film na Institut des Hautes Études Cinématographiques v Paříži. Svůj první celovečerní film natočil v roce 1955, nesl název Rio, 40 stupňů. Film sledoval pět prodejců arašídů z favel, kteří vyrážejí každý den prodávat své zboží na bohatá předměstí. Šlo o jeden z prvních brazilských filmů z prostředí slumů a představujících nebělošské postavy. Inspiroval rodící se generační filmařské hnutí Cinema Novo, k němuž se Pereira posléze také připojil, především snímkem Sucho (1963). Jako u všech děl Cinema Novo šlo o snímek o chudých lidech, sociálně kritický a politicky angažovaný. Po nástupu vojenské junty k moci v Brazílii zesílil cenzurní tlak. Pereirův souputník Glauber Rocha zvolil exil, Pereira zůstal a podvolil se. Režim žádal historické snímky, Pereira vyhověl, ale vkládal do snímků jinotaje. To platí zejména pro filmy Klinika pro nervově choré (1970), kde mladý kněz zřídí blázinec a nakonec zjistí, že v něm nacházejí útočiště chudí a bezdomovci, nebo pro černou grotesku o kolonialismu Jak sladký byl můj Francouz (1971). Později se věnoval adaptacím literárních děl, Jorge Amada nebo Graciliana Ramose. V roce 2006 byl přijat, jakožto první filmař v historii, do Academia Brasileira de Letras.[2]