National Secular Society

Vzdělávání je jedním z hlavních zájmů NSS, která pokračuje v kampani proti veřejnému financování církevních škol. Zastává názor, že morálka, etika a občanská výchova by se měly vyučovat mimo náboženský rámec. Staví se také proti výuce kreacionismu nebo inteligentního plánu jako alternativy k hlavnímu proudu vědy. Kromě toho se staví proti jmenování učitelů a pomocného personálu podle náboženských kritérií, což je součástí obecnější kampaně proti výjimkám z antidiskriminační legislativy pro náboženské subjekty. Společnost úspěšně vedla kampaň za zákonné právo starších žáků na vyloučení z náboženských shromáždění ve škole.

NSS tvrdí, že děti z rodin bez vyznání a „špatného vyznání“ jsou při přijímacím řízení stále diskriminovány, a to kvůli vysokému počtu náboženských škol.[6] Společně se City Technology Colleges (které také mají přijímací privilegia) by NSS ráda viděla, aby se tyto školy staly komunitními školami, ačkoli připouští, že k dosažení tohoto cíle je třeba přechodné období. NSS upozornila na nedávný statistický výzkum, který podporuje její tvrzení o diskriminaci v církevních školách na základě výběru žáků z bohatších rodin,[7] konkrétně náboženské školy přijímají o 10 % méně chudých žáků, než je reprezentativní počet v dané oblasti. Zástupci anglikánské církve i samostatného sdružení rodičů však popřeli existenci nebo důkazy o tom, že by výběr do jejich vlastních škol byl založen na sociálním původu, a mluvčí Ekonomického centra uvedl, že zkreslení sociálního původu může pramenit z toho, že se na náboženskou školu hlásí více žáků, nikoli z výběrového řízení.[8]

NSS tvrdila, že náboženské školy prohlubují náboženské, etnické a kulturní rozdíly tím, že oddělují děti od dětí jiného vyznání a kulturního prostředí. V roce 2010 podala NSS podnět k soudnímu přezkumu, aby byla prověřena zákonnost modliteb, které jsou součástí oficiálních jednání Rady, neboť se domnívá, že politika a náboženství by měly být odděleny.

NSS vede kampaně na řadu dalších témat. Patří mezi ně úspěšné zrušení zákona o rouhání ve Spojeném království, odstranění 26 biskupů ze Sněmovny lordů, vynětí náboženských organizací z působnosti zákonů o diskriminaci a rovnosti, zrušení státního financování kaplanů ve věznicích, nemocnicích a ozbrojených složkách, ukončení daňových výjimek pro církve a zastavení veřejného financování náboženského vysílání (NSS například dlouhodobě tvrdí, že pořad Myšlenka na den je náboženskou propagandou vysílanou BBC na náklady poplatníků koncesionářských poplatků).[9]

Další kampaně se týkají výhrady svědomí lékařů a lékárníků, kteří odmítají provádět určité zákroky nebo léčbu; náboženských výjimek ze zákonů vyžadujících omráčení zvířat před porážkou[10] a označování masa vyrobeného bez omráčení (v současné době se velká část masa prodává široké veřejnosti bez označení, a to jak v obchodech, tak v restauracích); a reformy skautského hnutí s cílem odstranit z jejich slibu odkazy na Boha.

NSS je často vyzývána k předkládání konzultačních dokumentů vládě a významným britským organizacím. Psala například o sociální péči založené na víře, o výhrad svědomí lékařů, o stíhání rasistických a náboženských trestných činů, o sčítání lidu, o dárcovství orgánů a o otázkách rovnosti.

Spolupodílela se na založení Council of Ex-Muslims of Britain (Rady bývalých muslimů Británie) a na konferenci k Mezinárodnímu dni žen, jejíž téma bylo Práva žen, závoj a islámské a náboženské zákony.

Kromě aktivit ve Velké Británii byla NSS aktivní i v Evropě a v OSN, často jako zástupce International Humanist and Ethical Union (IHEU) (Mezinárodní humanistické a etické unie). Nejvýznamnější byly intervence v Radě Evropy a v Evropském parlamentu.

Na konferenci Rady Evropy v San Marinu její intervence způsobily, že závěrečné komuniké bylo změněno tak, aby vyžadovalo konzultace o mezikulturních otázkách a kladlo mnohem větší důraz na občanskou společnost na rozdíl od náboženských subjektů. Ve Štrasburku se NSS ohradila proti tomu, co považovala za nepatřičný náboženský vliv na Radu Evropy. Byly udržovány úzké kontakty s politiky a sekretariátem.

NSS začala pomáhat Royi Brownovi v Radě pro lidská práva v Ženevě a pokračuje na širší frontě a upozorňuje na své problémy stále větší počet mezinárodních orgánů.

V Evropském parlamentu se NSS podílí na činnosti pracovní skupiny pro oddělování náboženství a politiky, a zúčastnila se představení Bruselské deklarace. Předseda organizace Keith Porteous Wood[11] rovněž vystoupil na setkání v EP, které sponzorovala organizace Catholics for Choice (Katoličtí demokraté za volbu), na téma Náboženství a politika v nové Evropě, a vystoupil v rozpravě s předsedou EP ohledně pozvání papeže k projevu v EP. Spolek je i nadále konzultován politiky, kteří chtějí získat informace nebo návrhy. Wood hovořil o problémech s Komisí OSN pro lidská práva na konferenci k 60. výročí všeobecné deklarace lidských práv v Bruselu a na konferenci Libre Penseé v Senátu v Paříži.

2. prosince 2011 podali NSS a ateistický radní žalobu na městskou radu v Bidefordu k Nejvyššímu soudu kvůli modlitbám během zasedání rady.[12] Nejvyšší soud 10. února 2012 rozhodl, že městská rada nejednala v souladu se zákonem, protože podle článku 111 zákona o místní samosprávě z roku 1972 nemohou rady dělat nic, co jim zákon výslovně nepovoluje. Protože zákon modlitby nezmiňuje, nemohly se konat jako formální součást zasedání.[13] Soudce však toto rozhodnutí zmírnil tím, že odmítl argument radního Bonea, že byla porušena jeho lidská práva, a uvedl, že modlitby se mohou konat, pokud k nim radní nejsou předvoláni a neobjevují se jako bod programu.[14] Soudce Ouseley prohlásil, že skutečnost, že se ateisté mohou během modliteb cítit nepříjemně, není důvodem k tomu, aby jim byla poskytnuta ochrana státu podle zákona o lidských právech, což byl argument právního zástupce NSS.[15] V době projednávání případu byl zákon z roku 1972 nahrazen zákonem Localism Act 2011, který dal radám obecnou pravomoc „činit vše, co mohou obecně činit jednotlivci.“[16] Zákon vstoupil v platnost předčasně v únoru 2012 a jeho obecná pravomoc údajně obnovila možnost rad konat modlitby jako součást zasedání, pokud si to většina radních přeje.[17] Aby se odstranily zbývající nejasnosti, byl v březnu 2015 vydán zákon Local Government (Religious etc. Observances) Act 2015 Royal Assent, který výslovně obnovil právo rad konat modlitby jako formální součást zasedání, pokud si to přejí.[18]

NSS vedla kampaň proti praxi některých místních úřadů, které poskytují návštěvníkům kostela úlevy při parkování. V roce 2011 NSS oznámila svůj záměr podat žalobu proti městské radě ve Wokingu, která umožnila účastníkům bohoslužeb v kostelech v blízkosti centra města žádat o vrácení poplatků za parkování.[19] Po přezkoumání byla tato politika zachována, ale rada uvedla, že tento systém by mohl být v jednotlivých případech rozšířen na členy všech náboženských společenství nebo dobrovolných organizací.[20][21] Někteří radní se k této výzvě a částce vynaložené na obhajobu této politiky vyjádřili kriticky,[22] přičemž jeden z radních označil NSS za „šikanující a netolerantní.“[23]

V únoru 2019 vydala NSS zprávu o 48 stranách s názvem For the Public Benefit? The case of removing "the advancement of religion" as a charitable purpose (Pro veřejný prospěch? Případ odstranění „podpory náboženství“ jako dobročinného účelu).[24] Tvrdí, že podpora náboženství by neměla být „považována za přirozený veřejný prospěch“ a od charitativních organizací by se mělo vyžadovat, aby „prokázaly hmatatelný, sekulární veřejný prospěch v rámci jedné z dalších položek charitativního účelu.“

Oficiální plakát Secularist of the Year Award použitý při slavnostním předávání cen.

NSS každoročně pořádá slavnostní předávání ocenění Secularist of the Year (Sekularista roku), při němž je udělována Irwinova cena ve výši 5 000 liber. Toto cena se uděluje od roku 2005. Nominace na ocenění Secularist of the Year podávají členové NSS a vítěze vybírají funkcionáři společnosti spolu s Michaelem Irwinem, který věnoval finanční prostředky, z nichž se cena uděluje. Mezi předchozími laureáty ceny jsou bývalý poslanec za Liberální demokraty Evan Harris, Lord Avebury, poslankyně Evropského parlamentu Sophie in 't Veld a Peter Tatchell.[25]

NSS vydává vlastní podcast, ve kterém poskytuje zprávy a odborné analýzy z celého sekulárního hnutí.[26]

• Charles Bradlaugh (1866–1890) (A. Trevelyan předsedal v letech 1871 – 1872)
• GW Foote (1890 – zemřel 17. října 1915)
• Chapman Cohen (1915 - 1949)
• R. H. Rosetti (1949 – zemřel 2. prosince 1951)
• F. A. Ridley (18. prosince 1951 – 1963)
• David Tribe (1963 – červen 1971)
• Ethel Ventonová (červen 1971 [25] – 1972)
• Barbara Smokerová (1972 [26] – 1996)
• Daniel O'Hara (1996 – 1997)
• Denis Cobell (1997 – 2006)
• Terry Sanderson (2006 – 2017)
• Keith Porteous Wood (2017 –)

• 1866: Charles Watts
• 1876: George Standring
• 1877: Robert Forder
• 1892: Edith Vanceová
• 1927: John Seibert
• 1951: V. Morris
• 1955: Colin McCall
• 1963: William McIlroy
• 1970:
• 1972: William McIlroy
• 1977: Jim Herrick
• 1979: Terry Mullins
• 1996: Keith Porteous Wood (výkonný ředitel)
• 2017: Stephen Evans (výkonný ředitel)

NSS popisuje čestné spolupracovníky jako „naše významné podporovatele v oblasti politiky, lidských práv, vědy, filozofie, umění, žurnalistiky a vysílání.“[28]

Mezi čestné spolupracovníky společnosti patří např.:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Secular Society na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu National Secular Society na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• National Secular Society podcast

• Ateismus
• Sekularismus