Nathan Söderblom

Narodil se v Trönö. Jeho otec byl evangelickým duchovním. Když ukončil střední školu, začal navštěvovat roku 1883 univerzitu v Uppsale. Tři roky na to zde ukončil studium filozofie a roku 1892 dovršil studium teologie. Jakmile opustil školu, byl vysvěcen na luteránského kněze. Od roku 1894 pracoval na švédském velvyslanectví v Paříži, kde dále studoval. Ve Francii se potkal s protestantem Augustem Sabatierem, který měl na Söderbloma značný vliv.

Roku 1901 završil své studium rigorózní prací o mazdaistických představách eschatologie. Díky této práci byl ještě téhož roku povolán zpět do Uppsaly na tamější univerzitu, aby učil coby profesor dějin náboženství na speciální katedře tzv. teologické propedeutiky.

V roce 1912 mu bylo nabídnuto místo profesora dějin náboženství na Lipské univerzitě. Söderblom tuto nabídku přijal a rok na to zde vydal své nejvýznamnější religionistické dílo Natürliche Theologie und allgemeine Religionsgeschichte. Roku 1914 je jmenován arcibiskupem v Uppsale, tudíž na univerzitě končí. Roku 1930 dostává Nobelovu cenu míru a o rok později umírá.

Söderblomova šíře zájmu o náboženství byl velmi rozsáhlý, avšak nejvíce vynikal znalostmi z oblasti mazdaismu. Je také autorem vlastní verze o původu náboženství, kterou vidí ve třech na sobě nezávislých prvcích:

• pojem duše, tedy animismus
• pojem síly, tedy dynamismus
• pojem „nejvyšší bytosti“ (A. Lang a W. Schmidt)

Toto jsou tři možnosti, jak poznat existenci boha. Söderblom dále rozeznává tři typy náboženství:

• národní náboženství
• mysticismus nekonečna
• prorocké zjevení

Söderblom byl velkým znalcem a propagátorem ekumenismu a stoupencem teologického směru „evangelické katolicity“. Jako uppsalský arcibiskup r. 1928 vysvětil v apoštolské posloupnosti (kterou si Švédská církev nárokuje) slovenské evangelické biskupy Juraja Janošku a Dušana Fajnora.