Nassau William Senior

Narodil se jako prvorozený syn faráře J.R. Seniora, vystudoval Eton College a Magdalen College na Oxfordu. Na univerzitě byl soukromým žákem Richarda Whately, který se později stal arcibiskupem v Dublinu. S ním poté navázal dlouholeté přátelství. Dále se stal dobrým přítelem Alexise Tocqueville, kterého poprvé potkal před publikováním Democracy in Amerika. V roce 1811 získal aglosaský bakalářský titul (Bachelor of Arts). V roce 1831 se stal profesorem na Kings College, ale po roce byl nucen místo opustit. Dále byl členem Klubu politické ekonomie, který založil jeho pozdější soupeř James Mill roku 1821 v Londýně. Od roku 1832 se stal členem komise pro provádění chudinských zákonů. Oženil se s Mary Charlotte Mairem z Actona v Gloucestershire roku 1821, v manželství se jim nejdříve narodil syn Nassau John Senior (1822–1891), který se stal právníkem a vzal si Jane Elizabeth Senior. Později se jim narodila dcera Mary Charlotte Mair Simpsonova (1825–1891).

Údájně řekl o velkém irském hladomoru z roku 1845 „Would not kill more than one million people, and that would scarcely be enough to do any good.“ Za tento citát sklidil kritiku, ale Senior se bránil, že to bylo vytržené z kontextu. Mělo to odrážet Seniorův názor čistě z hlediska politické ekonomie = i takové velké snížení počtu obyvatel by nevyřešilo základní politické, ekonomické a sociální problémy. Senior se po mnoho let pokoušel zlepšit život lidí v Irsku i za cenu osobních nákladů.

Senior byl přesvědčen, že pokud má být ekonomie reálnou vědou, měla by být „čistou vědou“, to znamená, že se musí oprostit od kontroverzních politických otázek. Proto svou politickou ekonomii začal budovat jako axiomatickou vědu. To spočívá na základních, nesporných a nevyvratitelných axiomech. Tímto pojetím politické ekonomie se liší od Davida Ricarda a Johna Stuarta Milla. Senior chápal politickou ekonomii jako vědu o bohatství, přesněji řečeno vědu o tvorbě a rozdělování bohatství. Formuloval čtyři základní axiomy politické ekonomie. (Všechny tyto axiomy nejsou Seniorovým objevem, v klasické ekonomii existovali už dříve). Seniorovy axiomy se shodují s politickou ekonomií Smithe, Malthuse a Ricarda. Lze z nich vyvodit tytéž závěry. Ale Seniorova snaha o „čistou“ ekonomickou vědu, oproštěnou od politických a sociálních problémů znamenalo, že se mu nedostalo takových úspěchů, jako jeho současníkům. Zatímco jeho současníci se zabývali i aktuálními problémy, Senior ne. W.N. Senior nepochopil, že politickou ekonomii nejde dělat bez politické vědy.[3]

Nástin vědy politické ekonomie[4]

Jeho spisy o ekonomických teoriích, které byly nejdříve publikovány v encyklopedii Metropolitana, byly pak později samostatně vydány jako Nástin vědy politické ekonomie. Součástí této publikace byly i přednášky, které přednášel v Oxfordu. Do knihy byly zařazeny tyto:

• Úvodní přednáška (1827) • Dvě přednášky o populaci (1831)

• Tři přednášky o kolování drahých kovů mezi zeměmi a Teorie bohatství (1828)

• Tři přednášky o nákladech na získávání peněz

• Tři přednášky o mzdách a efektu nedostatku (1830)

• Přednáška o tvoření bohatství (1847)

• Úvodní čtyři přednášky o politické ekonomii (1852)