Najdangín Tüvšinbajar

Pochází z obce Sajchan vzdálené 500 km od hlavního města Ulánbátaru. Odmala se věnoval činnostem, kterým se mongolští (nomádští) chlapci věnují – jízda na koni, zápas (böch), lukostřelba. Do školy dojížděl denně 30 km na kole. Na střední škole byl přeborníkem v zápasu böch a v 18 letech se stal mistrem provincie Bulgan v tomto zápasnickém stylu. Po skončení střední školy se přesunul do Ulánbátaru, kde se seznámil s pravidly juda. Dostal se do tréninkového programu a v roce 2006 poprvé reprezentoval svojí zemi na významné akci.

V roce 2008 startoval na olympijských hrách v Pekingu. Kde na úvod dostal nalosovaného obhájce zlaté olympijské medaile Japonce Keidži Suzukiho. Z velkého jména si hlavu nelámal a po minutě ho útokem na nohy nabral na ramena a povalil na záda. Podobným způsobem se dostal až do finále a nakonec i celý turnaj vyhrál. Po olympijských hrách vyšlo najevo, že bojoval pod injekcemi tlumící bolest a záhy se podrobil operaci pravého kolene. Sezonu 2009 tak vynechal.

V roce 2010 IJF zavedla pravidlo zákazu útoku na nohy soupeře, aby přinutila judisty provádět klasické techniky. Judo totiž v té době připomínalo zápas ve volném stylu. Tyto změny se dotkly prakticky všech judistů, někteří dokonce ukončili kariéru. Tüvšinbajar se dokázal přizpůsobit a v roce 2012 se opět kvalifikoval na olympijské hry v Londýně. Probojoval se až do semifinále, kde se utkal s Jihokorejcem Hwang Hui-tem. Ujal se těsného vedení, ale při jednom z mnoha ne-waza si zlomil levé koleno. V zápalu boje souboj dokončil, ale do finále proti Rusu Chajbulajevovi nastoupil přes velké bolesti. Rus ho dlouho trápit nenechal a poslal technikou morote-seoi-nage na ippon. Získal stříbrnou olympijskou medaili. Na tatami se vrátil znovu až po roce. V roce 2016 startoval na olympijských hrách v Riu, ale napotřetí na olympijskou medaili nedosáhl. Jeho vystoupení v turnaji ukončil hned v úvodním kole Kubánec José Armenteros, který ho porazil na yuko technikou joko-guruma.